JAK NA KRYSTALKU

V dávných dobách byly značně oblíbené rádiové přijímače tak zvané krystalky, krystalové přijímače, obsahující mimo cívky a kondenzátoru (laděný obvod) ještě krystal leštěnce olovnatého (galenit, jeho výroba viz ZDE) kterého se dotýkal ostrý kovový hrot a tak tvořil detektor, který z vysokofrekvenčních signálů vytvořil nízkofrekvenční, slyšitelné ve sluchátkách. Krystalky nebyly jen tak nějaké „křápy“, daly se tak zachytit i signály zaoceánských stanic. Dnes to samozřejmě již možné není, díky elektromagnetickému smogu, který vytváří spousty nejrůznějších zdrojů, od vysílačů až po různá průmyslová zařízení.

Ukázka z časopisu Radioamatér

Pro ty z vás, kteří máte v blízkosti svého bydliště nějaký středovlnný rozhlasový vysílač (postupně ubývají), nabízím popis takové krystalky, kterou si můžete snadno vyrobit, dokonce i úplně začínající radioamatér (ti znalejší si jej můžou ovšem zkusit také, z nostalgie). Původně zapojení takové krystalky vypadalo asi takto:

Historická krystalka z počátků radiotechniky.

Jak je vidět, konstrukce je velmi jednoduchá, takže se vyzbrojte páječkou a pojďte na to.

INSTRUKCE.

1.

Výběr vlny požadované rozhlasové stanice se provádí pomocí rezonančního obvodu skládajícího se z cívky L a kondenzátoru C. Vybraný signál přivedeme do detektoru D, který převádí vysokofrekvenční signál na nízkofrekvenční zvuk a přenáší jej do sluchátek Sl.

2.

Schéma zapojení

Pro sestrojení krystalky podle tohoto schématu budete potřebovat následující součástky: Cívka laděného obvodu (L), keramický kondenzátor s kapacitou 220 pF (C), přijímací anténu (ANT), uzemnění (ZEM), diodový detektor (D), přesněji germaniovou diodu, a vysokohmová sluchátka (Sl).

Germaniová dioda

3.

Přijímač nepotřebuje žádný zesilovač, ani s tranzistory, ani s elektronkami a rovněž tak je velmi ekologický a úsporný, jelikož nepotřebuje žádný napájecí zdroj. Jenže právě z tohoto důvodu je signál ve sluchátkách dosti slabý, pokud nemáte rozhlasový vysílač v blízkosti. Síla signálu se dá vylepšit použitím řádné antény, dlouhé nejméně 15 metrů a důkladného uzemnění, které se dá nahradit například propojením s vodovodním potrubím, nebo také s potrubím ústředního topení (poněkud méně účinné).

4

Vyrobte si cívku laděného obvodu. Na kousek trubky z izolačního materiálu, třeba novoduru a podobně, o průměru 15 mm naviňte těsně 100 závitů měděného izolovaného drátu (smaltovaný, lakovaný atd) o průměru kolem 0,3 mm. Každých 10 závitů udělejte odbočku ve tvaru smyčky.

Provedení cívky

5

Do trubky s hotovou cívkou zasuňte feritový trámeček o průměru kolem 10 mm a délce asi 150 mm (například ze starého rádia z feritové antény). Lepit ani jinak upevňovat ji zatím nemusíte, později  nám bude sloužit k naladění přijímače.

6

Nyní přichází nejdůležitější část při stavbě tohoto přijímače – výběr odboček cívky pro nejlepší přizpůsobení laděného obvodu k anténě a k detekční diodě.  Odbočky budeme vybírat experimentálně s úkolem najít ty pravé, při kterých bude maximální hlasitost ve sluchátkách při zasunutí feritové tyčky do střední polohy uvnitř cívky.

7

Dále se pokusíme jemným posouváním feritové tyčky v cívce docílit rezonance laděného obvodu s přijímanou stanicí. což se projeví dalším zvýšením hlasitosti příjmu. Nyní již můžeme feritovou tyčku přilepit, nebo jinak zajistit proti pohybu.

8

Po výběru správných odboček na cívce a doladění pomocí feritu důkladně propájejte všechny spoje celého zapojení.

9

Funkce přijímače nebude nikterak závislá na vzájemné poloze jednotlivých součástek, takže je můžeme rozložit naprosto libovolně. Celek je vhodné uzavřít do malé plastové krabičky.

10

Pokud rozhlasový vysílač, na který jste se naladili, není od vás příliš vzdálen, uslyšíte ve sluchátkách velmi hlasitý signál. Vše závisí (kromě oné vzdálenosti vysílače) na přesnosti naladění a kvalitě antény a uzemnění.

Zpracováno dle http://www.kakprosto.ru/