POVRCHOVÁ ÚPRAVA HLINÍKU.

Pro případ že Hliník se neodstěhoval do Humpolce a že použijete na štítky, rámy stupnice, kryty cívkových souprav, nebo přístrojovou krabičku hliníkový plech, je vhodné povrch upravit, aby byl vzhledný a stálý. Povrchy vyleštěné ocelovým kartáčem, jsou nestálé a značně trpí ohmatáním. Dnes známe jen jediný vyhovující a také amatéru dostupný způsob úpravy povrchu hliníku chemickou cestou, a to je moření.

Protože mořicí proces při použití korozního media je korozním procesem, tvoří se jím mikroskopicky jemné vroubky, které působí na odolnost a houževnatost materiálu. Moření se proto nemá používat v případech, kdy jsou součástky značně mechanicky namáhány.

Mořicím procesem odstraňujeme chemickou cestou z hliníku povlak, který se tvoří při válcování a lití. Hliník a hliníkové slitiny jsou totiž rozpustné v solích a alkáliích, čehož se využívá k mořicímu procesu. Moření louhem se provádí v železných nádobách, zatímco při moření solemi se používá kamenných, skleněných nebo porcelánových nádob. Při moření je nutno dbát nejvyšší opatrnosti a používat gumové rukavice. Části, které se budou mořit, je předem nutno očistit od oleje a jiných mastnot, třeba benzínem, nebo pískovým mýdlem.

Nejpoužívanější roztok je 10% až 20% sodný louh, který se používá teplý (50° až 80° C), aby moření bylo ukončeno v 1 až 2 minutách.

Pravidlo při moření: Aby působení korozního media bylo rovnoměrné, musí být silné a rychlé. Pomalé působení vlivem nízké teploty nebo příliš koncentrovaný roztok louhu způsobují často nestejnoměrné a bodové vyleptávání a tím někdy i nebezpečné poškození materiálu.

Nejlépe, když se předmět po krátkém působení ½ až 1 minuty okartáčuje v tekoucí vodě a pak se moří ještě ½ až 1 minutu. Po moření je třeba předmět důkladně, opakuji, důkladně omýti, aby se odstranily poslední zbytky louhu, a pak osušiti rychle v teplých pilinách. Je nutné, zvláště při komplikovaných horních plochách s nepřístupnými kouty a otvory, předměty mořené v louhu ještě vykoupati po vyčištění ve vodě v roztoku kyseliny dusičné (třetina kyseliny dusičné a dvě třetiny vody), aby se neutralizovaly poslední zbytky louhu. Po použití kyseliny je ovšem třeba ještě jednou řádně omýti ve vodě a osušiti. Nedostatečným očištěním zbytku louhu způsobují se u speciálních součástí nebezpečné koroze. Hliníkové slitiny, které obsahují měď, potahují se při koupeli v louhu černým povlakem, který ale rychle zmizí po krátkém ponoření do koncentrované kyseliny dusičné.

Místo louhu sodného hodí se k moření také teplý asi 10% roztok sody, kterým se obdrží krásné, matově bílé plochy. Protože takové plochy jsou snadno leštitelné (při tření vznikají lesklá místa) musí se v případě, že se pokrývají sklem (jako na př. stupnice a pod.) chránit ochranným bezbarvým lakem. Zvláště čistě bílé plochy dosáhneme mořením roztokem z 1 dílu kyseliny dusičné a 1 dílu nasyceného roztoku fluoridu sodného. Moření při pokojové teplotě trvá sotva 5 minut. Přesto, že při tomto způsobu moření se dosáhne krásnějších ploch než při moření louhem, používá se ho málo, protože se při moření vyskytují různé potíže. Je třeba leptati v nádobě z umělé hmoty.

Ing. K. Stránský.