HLEDAČKA KOVU

   Přemýšleli jsme, jak ještě zpestřit víkendové výlety mladých radioamatérů – členů kroužku, až nápad přišel z internetu – postavit si minohledačky, v lese tajně zahrabat plechovky se sladkostmi  a kluci hledejte. Stavba byla určena žákům pátých až sedmých tříd, čili bylo nutno zvolit něco hodně jednoduchého, výsledek viz na schématu.

Tento systém není tolik citlivý na napájení, přesné počty závitů cívek a vůbec přesné hodnoty součástek. Jediná podmínka tkví v tom, že levá i pravá strana zapojení musí být stejná. Souměrné zapojení má také vliv na kompenzaci rušení a činnost není ovlivňována vodivostí půdy. Jeho citlivost nezáleží ani tak na zapojení, ale spíše na samotné fyzikální podstatě tohoto způsobu měření, funguje na principu fázového posunu. Pokud při zapojování neuděláte nějakou chybu (i to se nám stalo – přehozené vývody k cívce), zařízení pracuje na prvé zapojení. Pokud je dobře utěsněno, může pracovat i pod vodou. Pětikorunovou minci indikuje ze vzdálenosti 15 cm.

Plošný spoj hledačky

Rozložení součástek hledačky.

Sestava hledačky

Jako držák hledačku je použita novodurová vodovodní trubka, v nejhorším případě třeba násada od smetáku, jeden z žáků použil trubky od vysavače, výhoda – zařízení se dalo složit na malý rozměr. Použité kondenzátory by rozhodně měly mít dobrou teplotní stabilitu, třeba slídové, to je velmi důležité. Mechanická konstrukce je zřejmá z následujícího obrázku, na desku z umělé hmoty jsou přilepeny cívky a plošný spoj se součástkami.  Shora je přiklopena ještě jedna taková deska, na kterou jsou vyvedeny vývody pro sluchátka a pro nabíjení baterie.. Rozestup mezi cívkami je 10 cm, a jejich vzdálenost se při provozu nesmí měnit.

Na dalším obrázku je jedno z provedení, pro inspiraci. Jistě má každý jiné možnosti, proto jsou tyto obrázky pouze jako tip. Kompletní zařízení, připravené k provozu, váží 0,5 kg.

Seznam součástek:

Tranzistor BC547 (nebo libovolný jiný Si  NPN) – 2 kusy
Kondenzátor 1n (1 000 pF) slída nebo styroflex – 2 kusy
Kondenzátor 10n (10 000 pF) slída nebo styroflex – 2 kusy
Odpor M1 (100 k) – 2 kusy
Vodič se smaltovou nebo lakovou izolací 0,5 – 0,7 mm
Stereosluchátka od přehrávače MP3 a podobné
Napájecí zdroj – baterie z mobilního telefonu 3,7V – 1 kus
Jedno nabití baterie stačí na 20 až 30 hodin provozu.

Jak navinout cívky?

Pro jistotu to zkusím popsat trochu podrobněji. Nultý závit, tedy začátek cívky (vývod C) je připájen k dolnímu (podle schématu) vodiči, tedy k zápornému pólu baterie. Pro vinutí doporučuji použít nějaký kulatý předmět, vhodný je třeba kastrůlek o průměru 14 až 20 cm. Na něm navineme 10 závitů, a uděláme na drátu smyčku, tedy odbočku B která bude připojena k emitoru tranzistoru. Pak pokračujeme ve vinutí, dalších 20 závitů (vývod A) připojený do společného bodu dvou kondenzátorů. Naprosto stejně zhotovíme i druhou cívku.

Základní seřízení.

Když již máme vše sestaveno a propojeno, zkusíme připojit sluchátka a přístroj zapnout. Ve sluchátkách by se mělo ozvat pískání – v tom případě je vše v nejlepším pořádku a přístroj funguje jak má, oba generátory pracují na téměř stejném kmitočtu. Ale ne vždy z různých důvodů) se to povede, pak jeden z obou generátorů budeme muset doladit na podobný (téměř stejný) kmitočet, jako má ten druhý.

Ladění cívek.

Vezmeme list alobalu, nebo konzervovou plechovku a postupně ji přibližujeme k oběma cívkám. Nad jednou z cívek se výška pískání zvýší, nad druhou cívkou klesne až zmlkne. U této cívky ohýbáme její vnitřní závity postupně jeden po druhém ke středu, čímž zmenšujeme její indukčnost, tak dlouho, až docílíme pískání ve sluchátkách. Další jemné doladění se dá provést třeba pomocí nalepeného feritového jádra, případně mírnou změnou hodnoty kondenzátoru 1n.

Námět dle http://www.mastervintik.ru/