HLEDAČ KOVŮ

Popsaný přístroj se používá pro hledání kovových předmětů ukrytých pod zemí, sněhem, asfaltem, případně ve zdech budov. Správně provedeným zařízením je možno zjistit kovové předměty velikosti mince ve vzdálenosti několika centimetrů, nebo větší předměty ukryté v hloubce do 0,6 metru.

Popis funkce.

Hledač pracuje na principu dvou oscilátorů, z nichž jeden je základní a jeho kmitočet slouží jako vzor k porovnávání s kmitočtem druhého oscilátoru, který má cívku laděného obvodu umístěnou v hledací sondě. Její indukčnost se změní při přiblížení ke kovovému předmětu, čímž se samozřejmě změní i kmitočet oscilátoru, pracujícího s tranzistorem T1.

Oba oscilátory se od sebe liší pouze provedením cívky. Základní oscilátor kmitá na kmitočtech mezi 400 až 500 kHz, poměrový oscilátor se od něj liší pouze o kmitočet cca 1 kHz. Oba tyto kmitočty jsou pomocí vazebních kondenzátorů C9 a C10 přivedeny na bázi tranzistoru T3, který pracuje jako směšovač, a jeho výstup je naladěn na „mezifrekvenční“ kmitočet 1 kHz, čímž obdržíme onen žádaný rozdílový kmitočet 1 kHz. Každá změna indukčnosti cívky L2 v sondě, vyvolaná přiblížením kovového předmětu, způsobí změnu kmitočtu oscilátoru s tranzistorem T1, a v návaznosti na to samozřejmě také změnu rozdílového kmitočtu na kolektoru směšovače T3. Samozřejmě také každá tato změna zmenšuje amplitudu tohoto signálu.

Vzniklý rozdílový kmitočet (u superhetů „mezifrekvence“) s nízkým akustickým kmitočtem je zesílen dvoustupňovým zesilovačem a každé takové rozladění vzniklé přiblížením k hledanému kovovému předmětu je signalizováno změnou výšky tónu a snížením hlasitosti.

Schéma zapojení a provedení hledací cívky.

Provedení cívek.

Jak již bylo uvedeno, princip hledače kovů spočívá ve změně indukčnosti cívky jednoho z oscilátorů a porovnání s kmitočtem druhého oscilátoru. Z tohoto důvodu musí být obě cívky mechanicky pevné, dobře provedené, aby se jejich indukčnost neměnila samovolně.

Cívku L1 navineme na kostřičku od mezifrekvenčního filtru v krytu (kostička) ze starého rozhlasového přijímače s dolaďovacím jádrem. Ve vzorku to bylo 80 závitů vf lankem 10x0,05 CuLS.

Cívka L2, která slouží jako hledací sonda má průměr 30 cm a je umístěna v hliníkovém elektrostatickém krytu, buď stočená trubička, nebo – jako ve vzorku, omotaná alobalem. Je navinuta smaltovaným vodičem průměru 0,9 mm a má 10 až 12 závitů. Abychom si usnadnili navinutí uvnitř trubičky, nastřiháme si vodič na dvanáct kousků o délce 1250 mm, svazek zasuneme do PVC izolační trubičky (bužírky) a tu zasuneme do hliníkové trubky délky 960 mm. Trubku s vloženými vodiči pak stočíme do kruhu o průměru 30 cm. Konce jednotlivých vodičů pak propájíme se začátky dalších, čímž získáme jeden dlouhý vodič navinutý uvnitř hliníkového stínění. Místa, kde jsou konce a začátky propájeny pak důkladně zaizolujeme, aby nemohlo dojít k případným zkratům.

Cívku L3 navineme smaltovaným drátem o průměru 0,2 mm, 537 závitů do feritového hrníčkového jádra s konstantou AL=400 v hliníkovém nebo mosazném krytu spojeném s kostrou (záporný pól).

Stavba a uvádění do chodu.

Začneme konstrukcí základního (vzorového) oscilátoru a rezonančním obvodem směšovače. Nejprve musíme nastavit kmitočet základního oscilátoru. Za tímto účelem odpojíme vazební kondenzátor C10 od emitoru tranzistoru T2 a hledací cívku L2 vzdálíme nejméně 1,5 metru od kovových předmětů. Na bázi tranzistoru T3 změříme kmitočet, použijeme měřič kmitočtu, středovlnný přijímač, nebo osciloskop. Po nastavení kmitočtu připájíme zpět kondenzátor C10 a odpojíme C9. Kmitočet měřený na bázi T3 by se měl lišit od předešlého o 1 kHz. Při obtížích s naladěním cívky L1 můžeme změnit kapacitu kondenzátoru C6, pokud to nepostačí, je zapotřebí změnit indukčnost cívky L1. Nakonec připojíme zpět kondenzátor C9 a laděný obvod směšovače L3 – C11 doladíme na maximální hlasitost kmitočtu 1 kHz na výstupu.

Námět: http://hobby-elektronika.eu/