Ing. Karl Erich Rudolf FORMIS.

Při jedné ze svých návštěv hřbitova ve Slapech, kde jsou pochováni rodiče mé manželky, jsem si u jižní zdi povšiml nenápadného hrobu označeného tabulkou: Ing. Rolf Formis, zavražděný nacisty 23.1.1935. Vzpomněl jsem si, že o tomto jménu jsem kdysi slyšel v souvislosti s protinacistickým odbojem.

V podvědomí se mi objevila jeho spojitost s ilegálním vysíláním do tehdejšího Německa, takže jako pravý radioamatér jsem se začal o jeho příběh zajímat hlouběji. Prvou část informací jsem se dozvěděl na Obecním úřadě ve Slapech, kde mne také odkázali na knížku Romana Cílka "Výstřely v hotelu Záhoří". Při systematickém prolézání antikvariátů jsem objevil ještě knížky "Výstřely na objednávku" a "Mordcentrála X" od stejného autora.

Jaké je tedy pozadí příběhu tohoto "UNLISe", jak by byl nazýván dnes?

 

Ing. Karl Erich Rudolf Formis se narodil 25. prosince 1894 ve Stuttgartu. Jeho kladný vztah k novým oborům techniky jej přivedl během první světové války k radiotelegrafii a radiofonii, jímž zůstal věrný celý život. Po válce vystudoval vysokou školu (obor radiotechnika), založil první německou akciovou společnost pro rozhlasové vysílání a spolu s dalšími přáteli založil německý klub radioamatérů (!!!!!!!). Časem se stal technickým ředitelem rozhlasové stanice Süddeutscher Rundfunk ve Stuttgartu a špičkovým německým odborníkem. Jako technický ředitel údajně přerušil při jednom z Hitlerových projevu vysílání. Hitlerova řeč se nevysílala, Formise odvedli na gestapo, deset dní ho vyslýchali, aby se přiznal. Zničili mu laboratoř, takže přišel o výsledky svého mnohaletého výzkumu zejména v oblasti vysílání na VKV. Protože v jeho bytě našli pistoli a důstojnickou šavli po otci, odvezli jej pro nedovolené přechovávání zbraní do koncentračního tábora. Podařilo se mu však utéci a bez dokumentů překročit 24. dubna 1934 Československou hranici.

V Praze se ing. Formis setkává s řadou přátel a stává se členem Strasserovy protinacistické organizace Černá fronta. Jako odborník na radiotechniku dostává od Strassera významný úkol - má sestavit výkonnou tajnou vysílačku a postarat se o pravidelné relace, dobře slyšitelné na uzemí Hitlerovy třetí říše. Rozhlasové vysílání bylo ve Třetí říši považováno za velmi důležitý nástroj propagandy. Sám ministr propagandy Joseph Goebbels 22.března 1933 ve svém projevu zdůraznil potřebu co největšího rozšíření radiových přijímačů a dosažení toho, aby každá domácnost vlastnila přijímač. Před rokem 1933 nebylo prodáno víc jak 100 000 kusů přijímačů ročně. V roce 1933 650 000 kusů a v roce 1934 již přes 840 000 kusů a výroba nadále rostla. Nejrozšířenějším přijímačem byl VE 301 Volksempfänger, který stál v roce 1933 76,- RM, což bylo asi 50% ceny "značkového" přijímače.


Po mnoha úvahách byl vybrán rodinný hotýlek Záhoří u Slap. Jeho nájemce Johann Graf byl také Němec. Formis se nastěhoval 6. listopadu a okamžitě započal pracovat na stavbě krátkovlnného vysílače. Důležité součástky mu přivezli z jeho laboratoře na zámku Solitude jeho pomocníci, neověřená verze tvrdí, že tuto riskantní cestu podnikl ing. Formis sám.

 

Na snímku je původní Formisův vysílač, vlevo vidíme mohutný eliminátor (napájecí zdroj) s vakuovou usměrňovací diodou, transformátorem a sadou filtračních elektrolytických kondenzátorů. Zajímavé je ladění dvěma nespřaženými otočnými kondenzátory (jako u známého přijímače PENTO SW3AC), tedy oscilátor a koncový stupeň. Nahoře nad vysílačem je žhavící transformátor, sada plochých baterií pro žhavení modulátoru, vpravo sada výměnných cívek pro různá pásma a kulatý měřící přístroj. Ten sloužil k přímému měření vf anténního proudu, jak bylo tehdy zvykem. Snímek pochází z NTM v Praze.

Koncem listopadu, (některé prameny uvádí již 8.11.) zahájil ing. Formis vysílání. Nejprve uskutečnil dvě pokusná vysílání a 2. prosince 1934 se černá vysílačka ukrytá v hotelu Záhoří rozjela naplno. " Achtung, Achtung! Hier spricht die Schwarze Front, Landschaftsender Berlin. Achtung, Achtung...!" ozvalo se tehdy v etéru. Radiová stanice vysílala na vlně 49,06 metru, to byl téměř stejná vlnová délka jakou používalo berlínské vysílací centrum Königs Wusterhausen, takže na Formisovo vysílání mohl narazit téměř každý v polovině Německa, kdo ladil svůj přijímač na státní rozhlasovou stanici. Podle typu vysílače, který je na fotografii a velikosti transformátoru napájecího zdroje lze odhadnout, že používal nevelkého výkonu, asi tak 70 až 100W. Hluboké členité údolí Vltavy při zvoleném kmitočtu pochopitelně znemožňovalo šíření povrchovou vlnou. Signál se do Německa dostával odrazem od horních vrstev atmosféry, což při tehdejším stavu radiotechniky znesnadňovalo, ba téměř vylučovalo goniometrické zaměření vysílače. Ing. Formis vysílal zprávy, komentáře, Strasserovy projevy nahrané na gramofonových deskách a též hudbu. Podle nepotvrzených svědectví se také občas naladil na frekvenci některé z německých stanic a velice vtipně komentoval její program určený pro zahraničí. To pochopitelně nemohlo nechat nacistické vedení v klidu. S nacistickými pohlaváry lomcoval bezmocný vztek. Bylo rozhodnuto ing. Formise unést a ilegální stanici umlčet.

Nacistická kontrarozvědka zpočátku hledala obec Záhoří, protože se domnívala, že ilegální vysílač bude tam. Obcí Záhoří je však v naší republice několik. Události však díky udavačům dostaly rychlý spád. Nasazení němečtí agenti v Černé frontě záhy zjistili skutečnou polohu vysílače a 13. ledna 1935 překročilo německé komando (dva muži a jedna žena) kolem poledne čs. hranici na hraničním přechodu Schneeberg. Byli maskováni jako turisté. Jejich nový černý Mercedes s německou SPZ IP 48259 ještě týž den objevil před pražským hotelem Astoria, kde se dva členové komanda (Müller a Karsbachová) ubytovali. Tito dva se následující den též zastavili na německém vyslanectví, zřejmě zde obdrželi instrukce, peníze a zbraně. Navečer 14. ledna se Müller s Karsbachovou ubytují v hotelu U parolodi ve Štěchovicích, kde se vyptávají na cestu k hotelu Záhoří. Tam se objeví poprvé v úterý 15. ledna.

Děj se začne rozjíždět jako v akčním filmu. Do Formisova pokoje náhle vtrhnou dva muži. Ing. Formis se nečekaně tvrdě brání, jednoho z útočníků postřelí. Atentátníků se zmocnilo zděšení. Výstřely jistě vyburcují personál, celá akce bude prozrazena, k tomu podle instrukcí z Berlína nesmí v žádném případě dojít! V nastalém zmatku dvěma ranami z pistole ukončí Formisův život. Čeho se teroristé obávali, se stalo. Otevřou se dveře pokoje a v nich na smrt vyděšený číšník zírá do ústí Schubertova namířeného revolveru. Schubert na něj zařve aby okamžitě vypadl, číšník utíká zpět do svého pokoje. Schubert zapaluje hromadu papírů pod postelí, několika výstřely se snaží zničit rádiovou aparaturu a rychle opouštějí Záhoří. Asi za šest hodin přecházejí všichni tři hranici. Jenže došlo k malému omylu, nikdo z vrahů nebyl odborník, takže to, co se snažili ve zmatku v pokoji č. 6. rozstřílet, byl speciální výkonný přijímač. Vlastní vysílač s gramofonem byl v improvizovaném studiu o patro výše, v mansardě č. 17, kde byl blíže k anténě, jen proto se zachoval do dnešních dnů a jako cenná památka je uložen v Národním technickém museu v Praze.

Vrahové zmizeli v Berlíně beze stopy a pátrání našich kriminalistů se zastavilo u naší hraniční závory. Když později došlo k neslavnému mnichovskému diktátu, musela naše kriminálka odložit nedořešený případ vraždy inženýra Formise ad acta a zavražděného pochovali na hřbitově ve Slapech. Údajně ale nacističtí pohlaváři měli z ing. Formise takový strach, že po obsazení Československa nechali jeho tělo exhumovat, aby se přesvědčili, že je to skutečně ta pravá osoba.

Vysílací středisko Königs Wusterhausen je po jeho vypnutí 31.10.1998 již jen zajímavým muzeem radiotechniky a hotel Záhoří zmizel pod vzdutou hladinou Slapského jezera. Ještě je možné zaslechnout v pásmu krátkých vln na délce 41 metrů vysílání německé stanice Deutsche Welle. V paměti ale zůstává jméno ing. Rudolfa Formise, které bude navěky zapsáno v rádiové historii 20. století.