Děláme si krystalku

Jaroslav Foglar

Kronika ztracené stopy

Naše vojsko, Praha, 1967

Při návratu z výpravy na Ještěrčí plácky jsme si umluvili, že si postavíme krystalový přijímač. Láďa brzo potom někde sehnal návod, a tak jsme se pustili do práce. Práce nás baví a jde nám hezky od ruky.

K sestavení nejjednodušší krystalové stanice potřebujeme hlavně tyto potřeby: feritovou tyčku, která se prodává pod názvem feritová anténa, asi tři metry smaltovaného drátu o síle 0,3 mm, otočný kondenzátor o kapacitě 450 až 500 pikofaradů, germaniovou diodu (1NN41 — 6NN41) a radiotechnická sluchátka (2 až 4 tisíce ohmů).

Na feritovou tyčinku navineme kousek tvrdšího papíru a na něj pak vineme — těsně závit vedle závitu — smaltovaný drát. Po deseti závitech vytvoříme odbočku a pokračujeme ve vinutí dalších padesáti závitů. Začátek i konec vinutí můžeme, za jistit před rozvinutím zakápnutím zalévací hmotou, kterou získáme ze staré baterie. Konce smaltovaného drátu oškrábeme, aby se měď dobře leskla.

Krystalku lze montovat do nějaké krabičky nebo ji jen provizorně sestavit ve svorkovnici tzv. lustrových svorek podle schématu. Odbočku na cívce jsme udělali pro případné pozdější zdokonalení přijímače.

V tomto zapojení je však přijímač málo selektivní, protože dioda ubírá proud pro sluchátko (proto také máme na cívce odbočku). Zkusíme-li diodu připojit na odbočku (viz schéma), zjistíme poslechem, že přijímač hraje hlasitěji a že také k jeho naladění na žádanou stanici je zapotřebí více citu.