MĚŘENÍ ELLYT KONDŮ

V každodenní praxi se radioamatéři – kutilové běžně potýkají s potřebou změřit kapacitu elektrolytických kondenzátorů, zvláště tehdy, když používají pro své konstrukce starší „oběhané“ součástky, většinou získané z vyřazených přístrojů. Ony totiž elektrolytické kondenzátory vlivem vyschnutí elektrolytu časem ztrácejí kapacitu, a dokonce i nové, právě zakoupené, se vyznačují značnou tolerancí svých hodnot.

Přístroj, jehož princip je znázorněn na obrázku 1, dovoluje měření kapacity kondenzátorů jak polarizovaných, tak i nepolarizovaných, v rozmezí až do 3 000 uF a výslednou hodnotu přímo ukázat na připojeném měřicím přístroji. Při stavbě vzorku byl použit starší kombinovaný měřicí přístroj PU120, ze dvou důvodů – jednak nemám na to, abych kupoval nějaké moderní přístroje, když ještě stále funguje ten osvědčený, a jednak proto, že má kromě stupnice 0 – 10 také stupnici 0 – 30, která zde byla s výhodou použita.

Obr. 1 – princip činnosti měřiče kapacity.

Základ činnosti tohoto měřiče spočívá v měření tepavého proudu (jednocestně usměrněného) přes kondenzátor, tedy úplně přesně, on tam ten proud ve skutečnosti neprotéká, je to pouze nabíjecí a vybíjecí proud kondenzátoru. Hodnota tohoto proudu je závislá na kapacitě měřeného kondenzátoru Cx. Pokud se na činnost přístroje podle obrázku 1 podíváme blíže, můžeme zjistit, že během kladné půlvlny střídavého napětí na (dle obrázku horním) vývodu sekundárního vinutí transformátoru se měřený kondenzátor Cx nabíjí přes výstupní odpor usměrňovací diody a během záporné půlvlny se opět vybíjí přes paralelně připojený odpor R1. Efektivní hodnota proudu zdánlivě protékajícího kondenzátorem je úměrná jeho kapacitě.

Dolní mez měřené hodnoty kapacity je omezena citlivostí použitého měřicího přístroje, a horní mez je dána časovou konstantou obvodu Cx – R1. Přitom je nutno mít na paměti, že zmenšení časové konstanty tohoto obvodu použitím podstatným zmenšením hodnoty odporu R1 je nepraktické, jelikož takto prudce narůstá ztrátový výkon na odporu a tím k vývinu značného množství tepla.

Obrázek 2 – skutečné zapojení měřiče kapacity.

Uvedené zařízení má rozsah měření kapacity od 3 000 pF až do 300 uF. Ukazatelem hodnot je střídavý měřicí přístroj s rozsahem 30 mV, může být libovolný – ať již tovární výroby, tak i amatérský, se vstupní impedancí alespoň 100 kiloohmů.

Vypínač Vyp2 spolu s kondenzátorem 1M slouží ke kalibraci přístroje. Před začátkem měření tento vypínač sepneme a na rozsazích 3 uF a vyšších bychom měli naměřit hodnotu použitého kalibračního kondenzátoru (ve skutečnosti může mít i jinou kapacitu, ale samozřejmě ověřenou jiným způsobem), výchylku ručky měřidla pak dorovnáme potenciometrem R7. Při měření polarizovaných elektrolytických kondenzátorů je nutno dodržet správnou polaritu připojení, a doporučuje se předem je zkontrolovat (třeba běžným ohmmetrem) zda nejsou ve zkratu.

Transformátor Tr1 je možno použít libovolný, třeba ze starrého elektronkového přijímače, jeho sekundární vinutí by mělo dodávat napětí 6,3 V a proud nejméně 1A. Pojistka Poj2 chrání zařízení proti následkům případného zkratu měřeného kondenzátoru. Přepínač a oba vypínače mohou být libovolného provedení, odpor R1 musí být dimenzován na ztrátový výkon minimálně 5 W. Doporučuje se zde použít buď několik drátových odporů paralelně, nebo silnější odporový drát s vhodným odporem.

Autor: В. ЧЕРНИКОВ, "Радио" №12, стр.54