MŮJ PRVÝ DX – PŘIJÍMAČ
Je mi předem jasné, že tento přijímač (0-V-1) asi nebude nikdo stavět, ale uvádím jej pouze jako příklad, s čím jsem se v roce 1948 vrhl na poslech DX stanic, na kterém jsem během 3 let odposlouchal (a měl potvrzeno QSL) 89 zemí světa – do DXCC SWL mi jich zbývalo jen pár, ty už jsem získal po doplnění tohoto zapojení o laděný VF zesilovač, tedy 1-V-1. Pak jsem se již skoro nestačil učit nové a nové země a jejich prefixy, šlo to jak na běžícím pásu. To tehdy ještě odpovědi na posluchačské QSL chodily 100%........
Ale vás jistě spíše zajímá technická stránka věci, tak nejprve jeho vzhled:
Vlevo od přijímače je vidět "eliminátor", neboli napájecí zdroj, tedy síťový uměrňovač osazený elektronkou AZ1 a doutnavkovým stabilizátorem MSTV 180/40. Více fotografií se bohužel nezachovalo.
Původ tohoto zapojení mi bohužel není znám, dostal jsem jej od otce se slovy "tady máš ŠÉMA a dělej. Kde je plech to víš."
Anténní zdířky A1 až A3 sloužily k laborování s různými délkami antén, přepínání jednotlivých pásem zde bylo vyřešeno přímo geniálně – oproti předchozí verzi, kdy jsem používal výměnné cívky navinuté na paticích nožičkových elektronek, jsem zde použil zkratovací můstek K, kterým jsem přepínal odbočky na ladicí cívce pro pásma 160 až 10 m. Hlavní ladicí kondenzátor C1 byl opatřen přehlednou stupnicí, pomocný kondenzátor C2 sloužil pouze k jemnému doladění při poslechu telegrafních stanic.
Obě elektronky byly zprvu typu RV12P2000 (měl jsem jich plné bedny), ale pak jsem elektronku NF zesilovače zaměnil za lepší typ LV1, která měla větší strmost, a tím tedy byly přijímané signály zase o něco silnější. Prvá elektronka pracuje v zapojení klasického ECO-audionu (ECO = Elektronově vázaný oscilátor) s kapacitní zpětnou vazbou (Colpittsovo zapojeni). Napěťový dělič pracuje s kapacitou mřížka – katoda (C9) a kondenzátoru C3. Na katodě je tedy vysokofrekvenční napětí, a pro stejnosměrný proud je spojena se zemí vf tlumivkou HD (označování součástí vycházelo z němčiny, tedy HD = Hochfrequenz Drossel. Toto označování se zachovalo někde dodnes, například vývody žhavení elektronek jsou označovány písmenem f, jako fässer, vlákno, mřížka g jako gitter, atd). Otočným kondenzátorem C3 se nastavila velikost zpětné vazby tak, aby bylo pro každé pásmo optimální, aby k nasazování kmitů docházelo kousek před minimální hodnotou potenciometru provozního řízení zpětné vazby P1, kterým se řídí napětí na druhé mřížce a tedy zesílení stupně. Tím, že takto pracoval audion vždy s dostatečně velkým Ug2, bylo docíleno většího zesílení a tím samozřejmě značné citlivosti na slabé signály.
Při takto velké citlivosti je ovšem audion náchylný na různé brumy, proto je vývod žhavení zablokován kondenzátorem C11 a v anodovém obvodu je navíc RC filtr C12 – C13 – R4 a dále NF tlumivka se železným jádrem (trafoplechy EI se vzduchovou mezerou). Tlumivku je možno v nouzi nahradit odporem M1 – M33 na zatížení 1W. Další dodatečná filtrace je zavedena pomocí kondenzátoru C15 a odporu R5. Pro jistotu jsem pro napájení audionu použil tvrdé stabilizované napětí, čímž jsem dosáhl velice pěkné kmitočtové stability bez ohledu na (tehdy běžné) kolísání hodnoty síťového napětí a odstranil jsem také jinde se vyskytující tzv, "lepení" zpětné vazby, tedy jev, kdy bod nasazení zpětné vazby nesouhlasí s bodem vysazení.
Nízkofrekvenční zesilovač je již v běžném, často používaném zapojení, k tomuto není co dodat. Výstupní transformátor jsem použil z tankového přijímače UkwEe (prostřeleného velkorážním kulometem). Po výměně elektronky nf zesilovače za typ LV1 již impedanční přizpůsobení nesedělo, takže pak jsem jej nahradil běžným výstupním transformátorem z rozhlasového přijímače osazeného na koncovém stupni elektronkou AL4, sekundární vinutí nyní sloužilo k připojení reproduktoru a sluchátka jsem připojil mezi zem a anodu LV1 přes oddělovací kondenzátor M1.
Seznam součástek:
C1 Otočný kondenzátor s keramickými kruhovými čely s max. kapacitou 110 pF
C2 Tentýž, s odpilovanými deskami rotoru až na jednu, max. kapacita 10 pF
C3 Stejný typ jako C1
C4 10 pF 500 V
C5 50 pF
C6 220 pF 500 V
C7 5 pF
C8 100 pF 500 V
C9 při malé kapacitě k-g1 trimr nebo dva zkroucené vodiče kolem 2 – 6 pF
C10 10n 300V + paralelně připojený 10 pF
C11 10n
C12 100 pF 500 V
C13 100 pF 500 V
C14 10n 500V
C15 1M 500 V
C16 100 pF 500 V
C17 100 pF 500 V
C18 Elektrolytický 25 uF 10 V
C19 M1 1000 V
C20 M5 500 V
C21 4k7 1000 V
R1 1M 0,25 W
R2 1k 0,25 W
R3 47k - M1 1 W
R4 1k 0,25 W
R5 22k 1 W
R6 1M 0,25 W
R7 M1 0,25 W
R8 1k 0,25 W
R9 220 0,5 W
R10 10k 0,5 W
R11 1k 0,5 W
P1 Potenciometr 50k lineární
P2 Potenciometr 1M logaritmický
Ostatní součástky jsou popsány v textu.
Konstrukce laděného obvodu:
Cívka je navinuta na pertinaxové válcové kostře (vhodnější by byla keramická, ale v nouzi může být třeba i PVC) o průměru 35 mm, smaltovaným vodičem 1 mm. Celkem má 60 závitů.
Odbočky pro pásma:
80 m - 30 závitů
40 m - 12 závitů
20 m - 5 závitů
10 m - 2 závity
Něco o použitých elektronkách.
Základem radioamatérských konstrukcí v té době (po válce) bylo legendární "ervéčko", tedy elektronka RV12P2000 používaná téměř ve všech zařízeních Wehrmachtu. Na svou dobu to byl úplný zázrak, prvá miniaturní elektronka použitelná prakticky na všechno. Několik údajů:
Žhavení 12,6 V 0,075 A
Anodové napětí (Ua) 210 V
Napětí druhé mřížky (Ug2) 75 V
Anodový proud (Ia) 2 mA
Předpětí pro prvou mřížku (Ug1) – 2,35 V
Ztrátový výkon na anodě (Pa) 0,58 W
Elektronka byla použitelná na kmitočtech od nízkofrekvenčních, až do VKV kolem 300 MHz.
Dokonce jsem v jednom vraku letadla našel radiovýškoměr, který pracoval na kmitočtech kolem 450 MHz. Vysílač byl osazen výkonovou VKV triodou LD2, a na vstupu přijímače přímo za anténou byly 2 elektronky RV12P2001 (totéž jako P2000, ale s proměnnou strmostí, selektody) v protitaktním zapojení.
O kvalitě těchto elektronek snad může svědčit i to, že se vyráběly i po válce v NDR (firma RFT), a dokonce i Rusové (kteří byli schopni okopírovat vše co za něco stálo) s jinou paticí pod názvem 12Ž1L, viz obrázek. V Itálii se vyráběly pod označením TT60 a firma OPALGLAS je vyráběla jako P2000.
Obliba těchto elektronek došla tak daleko, že se u nás prodávala i stavebnice jednoduchého přímozesilujícího přijímače SONORETA RV12, osazeného dvěmi těmito "lampičkami".
Foto elektronek: http://www.hts-homepage.de/HTS-Roehreninhalt.html