TRANZISTOROVÁ DVOJKA

V dobách elektronkových přijímačů byly širokou veřejností, nejenom radioamatéry, oblíbené tak zvané „dvojky“, tedy „dvoulampovky“, kde prvá elektronka zastávala funkci detektoru a druhá nízkofrekvenčního zesilovače. Zkusme se tedy podívat jak by se tento typ přijímače dal postavit v dnešní době, ale místo elektronek použijeme tranzistory.

Přijímač je navržen v tak zvaném zpětnovazebním zapojení, což nám umožňuje při malém počtu použitých aktivních prvků docílit poměrně slušnou selektivitu i citlivost.

Signál z rozsahu středních nebo dlouhých vln (podle počtu závitů cívky L1) přijímá feritová anténa FA, která je vytvořena pomocí feritového trámečku (se čtvercovým nebo kruhovým průřezem, ze starého rádia) o délce kolem 80 mm průměru 8 mm, na němž je navinuta cívka L1.  Je možná i druhá varianta, bez použití feritové antény, kdy místo ní použijeme klasický laděný obvod s cívkou, navinutou na kostřičce s feritovým dolaďovacím jádrem a stanice budeme přijímat na drátovou anténu, nebo v nouzi i na vnitřní pokojovou anténu. Většinou ale dobře vyhoví i jen kus izolovaného vodiče hozeného z okna nebo na skříň (odzkoušeno v radiokroužku v garáži, kde jsme neměli možnost natáhnout pořádnou anténu, jako uzemnění jsme použili plechová vrata garáže – doma můžete použít radiátor ústředního topení). Drátovou anténu připojíme pomocí vazebního kondenzátoru s menší kapacitou (od 5 do 22 pF, doporučuji vyzkoušet podle délky použité antény) na horní (živý) konec laděného obvodu (cívky L1).

Signál požadovaného vysílače, který vybereme laděním vstupního obvodu pomocí ladicího kondenzátoru Clad, pošleme dále přes vazební kondenzátor C1 na bázi tranzistoru T1. Tento tranzistor pracuje jako zesilovač přijatého vysokofrekvenčního signálu a zároveň jako demodulátor (detektor). Stupeň v tomto zapojení má dostatečně velký vstupní odpor, abychom k němu mohli připojit laděný obvod přímo, bez použití transformace (vazební cívkou nebo odbočkami na cívce laděného obvodu). K detekci dochází na kolektorovém přechodu tranzistoru T1. Kondenzátor C2 představuje jednoduchý filtr, který má za úkol odstranit zbytky vysokofrekvenčního signálu před jejich příchodem do nízkofrekvenčního zesilovače.

Demodulovaný nízkofrekvenční signál pak přichází na bázi tranzistoru T2, který pracuje jako zesilovač. Do jeho kolektorového obvodu je jako zátěž zapojen odpor R3 k němuž je paralelně připojeno piezoelektrické sluchátko. Odpor R3 je zde důležitý proto, že piezoelektrické sluchátko má velmi vysoký vnitřní odpor a kolektor T2 by byl bez napájení.

Vrátíme se k vysokofrekvenčnímu zesilovači s tranzistorem T1. Pro zlepšení selektivity a citlivosti přijímače je v tomto stupni zavedena regulovaná kladná zpětná vazba z emitoru T1 na bázi přes vstupní laděný obvod. Velikost této vazby závisí na počtu závitů vazební cívky a na nastavení potenciometru (proměnného odporu) Pot, kterým regulujeme proud tranzistorem a současně kladnou zpětnou vazbu, při zmenšení proudu se zpětná vazba zvětšuje, čímž docílíme plynulé regulace. Při vytočení běžce potenciometru k levé straně (dle schématu), může dojit k rozkmitání stupně. Úkolem obsluhy je vybrat takovou polohu běžce potenciometru, kdy stupeň pracuje těsně před bodem rozkmitání. V tomto případě citlivost a selektivita stupně prudce vzrůstá a dovoluje přijímat na toto jednoduché zapojení i velmi slabé signály radiostanic, zvláště v noční době.

Ladicí kondenzátor Clad je jedna polovina (sekce) otočného kondenzátoru z libovolného starého kapesního tranzistoráčku a rozsahem AM, třeba takového:

Požadavkem je, aby měl minimální kapacitu nejvýše 12 pF a maximální kapacitu nejméně 200 pF. Při použití ladicího kondenzátoru dle obrázku bude mít cívka L1 pro rozsah středních vln 75 závitů vodičem o průměru 0,3 až 0,6 mm s odbočkou na desátém závitu, vinuto těsně závit vedle závitu, podle následujícího obrázku:

Cívku nevineme přímo na feritový trámeček, ale nejprve navineme vrstvu papíru (kladívkový papír, nebo něco podobného) a vinutí teprve na tuto vrstvu.

Tranzistory můžeme použít libovolné křemíkové n-p-n (nebo dokonce i p-n-p po změně polarity napájecí baterie a kondenzátoru C4), z řady KC, BC, KF nebo BF, v jednom vzorku byly dokonce použity tranzistory 2N2222. Pouze je důležité, aby tranzistor T1 měl co možná největší zesilovací činitel h21e.

Vazba mezi oběma stupni přijímače je tak zvaná přímá, galvanická, se samočinně se nastavujícím pracovním bodem, proto při použití hodnot odporů uvedených ve schématu není zapotřebí žádné další nastavování stejnosměrných pracovních bodů. Ono vlastně celkově není nutné vůbec žádné nastavování ani při používání přijímače, kromě ladění stanic a regulace zpětné vazby pomocí potenciometru Pot.

Zpracováno podle námětu v http://cxema.my1.ru/