DVOJITÝ DIPÓL

s měnitelnou směrovostí

Při plánování anténního systému hraje největší roli jeho předpokládaný směrový účinek. Na otočnou směrovku nemá každý místo (a kdyby jen to…), víc antén natažených různými směry postavit je těžké ze stejného důvodu; rozhodujeme se tedy obyčejně tak, že si vybereme nejžádanější směr a podle toho disponujeme tu Fuchsii nebo Zepp.

V amatérské příručce RSGB jsme našli popis antény, která tuto potíž řeší zajímavým způsobem; ovšem jen pro jedno pásmo – ale pro zaryté DX-many, pro něž směrovost antény je nejvíce rozhodující, není taková potíž, protože ty na osmdesátce uslyšíte stejně jen ve dnech OK-soutěží.

Vyobrazená anténa se skládá ze dvou půlvlnných prvků, z nichž každý je napájen nízkoohmovým vedením z kroucené šnůry. Obě linky jsou paralelně připojeny k anténnímu okruhu vysílače. Jedna z linek je připojena přes přepojovač, jímž je obyčejná síťová zásuvka a zástrčka. Jsou-li obě vedení stejně dlouhá, je možno napájet oba půlvlnné prvky antény prostým obrácením připojení jedné linky ve fázi nebo s posunem o 180°; tato změna se provede hned u vysílače obráceným zasunutím zmíněné zástrčky do zásuvky. Výsledkem je, že horizontální vyzařovací diagram je buď přibližně jako u půlvlnné antény (půlvlnné prvky ve fázi), nebo jako u jednodrátové antény celovlnné (půlvlny napájeny s posunem 180°). V prvním případě je to osma kolmá k anténě, ve druhém čtyřlístek – to pro ty, kdo ještě nenašli čas si pořádně prostudovat naši knížku o anténách a nechtějí se namáhat hledáním, hi.

(poznámka – jedná se o knížku Antény amatérských vysílačů vydanou ČAV v roce 1947).

Podmínkou tohoto systému je, že obě napájecí vedení musí být naprosto stejně dlouhé, aby fázování bylo správně. Je-li obtížné to dodržet, je možno sfázovat obě linky tak, že se jedna provede přesně o půl vlny delší než druhá. Přizpůsobením této délky při přepnutí systému na funkci mimo fázi – lhostejno zda delšího či kratšího dílu – a současnou kontrolou vyzařovacího diagramu (úhlu nejmenšího vyzařování) měřičem síly pole jze nulu posunout podle potřeby poněkud stranou od teoreticky správného směru, t. j. kolmého k anténnímu drátu, a nařídit ji tak, aby mířila na místní stanici, jejíž rušení při poslechu se chceme zbavit.

Použitý princip může být aplikován také na jiné systémy antén se dvěma buzenými prvky, např. na dvojici libovolně vzdálených svislých antén, nebo na soustavu svislého H a pod. Výsledkem změny fázování jedné z dvojice svislých antén je, že se ve vodorovném vyzařovacím diagramu změní všechny smyčky v minima vyzařování a obráceně všechna minima v maxima.

Jan Šíma, OK1JX, KV 3/1949