DSB VYSÍLAČ 3,5 MHz

Toto zapojení je velmi jednoduchý vysílač pro fone provoz, je to vlastně jen taková kostra, která se dá dále obalovat novými vylepšeními. Ale i v tomto minimalizovaném zapojení prokáže dobrou službu, zvláště pro ty, kdo mají hlouběji do kapsy a přesto by si chtěli odzkoušet i jiné druhy provozu, než jen telegrafii. Na rozdíl od používaného provozu SSB, tedy pouze jedno postranní pásmo a potlačená nosná vlna, tento pracuje v režimu DSB – dvě postranní pásma a potlačená nosná vlna. Druhé postranní pásmo se obvykle potlačí zapojením vhodného filtru, většinou krystalového. Zde pro zjednodušení byl krystalový filtr vynechán. Přesto má toto jednoduché zapojení výhodu oproti AM (amplitudová modulace – obě postranní pásma a nosná vlna) v lepší účinnosti, totiž potlačením nosné vlny zbude více energie na podstatnou část přenosu informací, tedy postranní pásma. Při praktickém provozu mnoho protistanic ani nepostřehne, že nepoužíváme "čisté" SSB.

 

VFO by pro lepší stabilitu bylo vhodné nahradit laditelným oscilátorem řízeným krystalem (VXO), ale bohužel jsem právě neměl žádný vhodný šutr po ruce. Dioda D4 stabilizuje amplitudu kmitů oscilátoru na 0,5 až 0,6 V. Oscilátor je přelaďován změnou kapacity diod D2 a D3, změnou napětí přiváděného z běžce potenciometru 22k. Pokud máte po ruce víceotáčkový potenciometr ARIPOT 10k, je možno použít i tento – vřele doporučuji, já jsem jej bohužel neměl. Za oscilátorem následuje oddělovací stupeň – emitorový sledovač s tranzistorem T2, který odděluje oscilátor od balančního směšovače, aby se snížila možnost ovlivňování kmitočtu. Oba tranzistory jsou typu KF508 a podobné.

 

Signál z mikrofonu je zesílen běžným operačním zesilovačem, použil jsem typ MAA741. Výstupní signál přichází na balanční směšovač, ve kterém dochází k modulaci signálu z oscilátoru. Oba tyto signály se přivádí na "trifilárně" vinutý transformátor, tedy vinutý třemi vodiči současně na feritovém toroidním jádru. Tečky u vývodů vinutí na schématu označují začátky vinutí. Vlastní modulátor tvoří diody D5 a D6, je možno použít libovolné germaniové vysokofrekvenční diody, ve vzorku jsem použil prastaré 0A9 (měl jsem je právě při ruce). Na výstupu směšovače se objeví součet a rozdíl těchto dvou kmitočtů, tedy horní a dolní postranní pásmo. Odporový trimr 100 ohmů slouží k vyvážení směšovače a tím k odstranění nosné vlny.

 

Výstupní signál je nejprve zesílen v napěťovém zesilovači s tranzistorem T3 (KF508, KSY34, atd.), odpor M1 z báze na kladný pól napájecího napětí doporučuji pro uvádění do chodu nahradit prozatímně odporovým trimrem cca M22 až M47, a po nastavení nejvyššího nezkresleného signálu jej změřit a nahradit pevným odporem. Tranzistor použitý ve vzorku pracoval nejlépe s odporem 98 030 ohmů, nejbližší vyšší hodnota byla M1, použil jsem tedy tento. Následuje koncový stupeň (PA – Power Amplifier) s tranzistorem T4 (ve vzorku BD139). Také tento musí pracovat jako lineární zesilovač, tedy co nejblíže ke třídě A, pečlivějším kutilům doporučuji si i zde pohrát s nastavením pracovní třídy pomocí odporového děliče v bázi. Ve většině případů by ale uvedené hodnoty součástek měly vyhovět. Výstupní výkon je možno docílit až okolo 2W, proto doporučuji tranzistor umístit na chladič – kus silnějšího hliníkového plechu, s plochou kolem 10 cm², který zároveň slouží k jeho upevnění. Nezapomeňte tranzistor elektricky izolovat od chladiče vhodným teplovodivým materiálem, já jsem použil slabounký plátek slídy, která se dá dobře štípat. Předpokládám, že by mohl vyhovět i teflon a podobné materiály.

 

Poznámka: pokud by docházelo k zakmitávání, doporučuji na vývody báze T3 a T4 těsně u pouzdra navléknout malé feritové perličky, jaké se dají ve větším množství nalézt na základních deskách vyřazených počítačů.

 

Na výstupu vysílače je zapojena dolní propust s (teoreticky vypočteným) útlumem 60 dB na druhé harmonické ( t.j. dvojnásobek přenášeného kmitočtu). Skládá se ze známého, běžně používaného článku tvaru PI (cívka 2,5 uH a kondenzátory 680 pF), za nímž následuje vazební článek typu L, který slouží k přizpůsobení drátové antény o délce 40 m. Ladicí kondenzátor pochází ze starého elektronkového rozhlasového přijímače, u něhož jedna sekce měla zdeformované rotorové plechy, proto jsem tento rotor odstranil.

Uvádění do chodu.

 

Na výstup vysílače připojíme odporovou zátěž ve funkci umělé antény (viz obr. 2). Odpor kolem 100 ohmů má být pro zatížení minimálně 5W, aby se příliš nezahříval, nebo lépe více odporů spojených paralelně, například 10 ks odporů po 1 000 ohmů / 1W. Dioda je libovolný germaniový typ vf, kondenzátor M1 je keramický typu "polštářek". Na výstup připojíme nějaký měřicí přístroj, jaký máme právě k dispozici. Může to být buď samotné měřidlo, nebo univerzální měřidlo typu AVO-M, Avomet, PU120, atd. Téměř nevhodné je digitální měřidlo, velmi obtížně se na něm sleduje plynule vzestup nebo pokles měřeného napětí.

Připojíme k vysílači zdroj napájecího napětí 12 V a stiskneme tlačítko PTT (Push To Talk – stiskni a mluv). Pomocí izolovaného šroubováku měníme hodnotu odporového trimru 100 ohmů ve směšovači. Nastavíme co možná nejmenší napětí na výstupu, tedy na měřidle, ideálem je nulové výstupní napětí při maximální citlivosti měřidla – pak je dosaženo maximálního potlačení nosné vlny. Při pečlivé práci s vinutím transformátoru směšovače a při shodných charakteristikách diod D5 a D6 by mělo být dosaženo dokonalého vyvážení kolem středu dráhy odporového trimru.

 

 

 

Pak přepneme měřidlo na větší rozsah (20 až 30 V, aby nebylo poškozeno) a zkusíme hvízdnout nebo promluvit do mikrofonu. Okamžitě by ručička měřidla měla skokem ukázat větší výchylku, zhruba asi tak 10 V, což odpovídá výstupnímu výkonu kolem 1 W. Pokud je výchylka menší, postupně doladíme pomocí jádra cívky předzesilovače a koncového stupně. Pokud by po těchto pokusech byly tranzistory T3 a T4 příliš horké, zvětšíme jejich chladicí plochu. Pro tranzistor T3 použijeme "hvězdičku", pro T4 zvětšíme upevňovací plech. Ovšem pozor, tím také vzrůstá výstupní kapacita tranzistoru, pak je vhodné znovu doladit výstupní obvod. Na SSB přijímači se sníženou citlivostí nyní můžeme překontrolovat kvalitu signálu, zázněj nosné vlny bychom neměli slyšet. Ještě nutné varování: nepokoušejte se vysílač spouštět bez zátěže, vždy mějte připojenu buď umělou anténu, nebo venkovní, jinak koncový tranzistor spolehlivě odkráčí do věčných lovišť. Po připojení vhodné antény (je vhodné provizorně do série zařadit malou žárovičku cca 2,5 V/300 mA) doladíme otočný kondenzátor na výstupu na maximální proud do antény při hvízdnutí do mikrofonu. Pozor, nejprve je vhodné a hlavně slušné se přesvědčit, zda je právě naladěný kmitočet volný.

 

Provoz.

Chcete-li zavolat nějakou stanici, kterou právě slyšíme, nebo volat výzvu na volném kmitočtu, stiskněte tlačítko PTT, ale nemluvte do mikrofonu. Laděním oscilátoru nastavte nulový zázněj na přijímaném kmitočtu a uvolněte PTT. Nyní by jste měli být naladěni na požadovaný kmitočet. Znovu zkontrolujte, zda je kmitočet volný, nebo zda protistanice přešla na příjem a již můžete po stisku PTT volat.

 

Mnoho pěkných spojení přeje OK1IKE.