POKUSY

 

Nyní si popíšeme vůbec nejjednodušší typ takového přijímače, který je vhodný k ověření jeho vlastností a k dalšímu rozšiřování a vylepšování.

 

Jak vyplývá z předešlého, přímosměšující přijímač není nic víc než směšovač, citlivý nf zesilovač a (pokud možno) stabilní oscilátor. Předpokládám, že by jste mohlo mít při ruce (ať již doma, nebo v radioklubu) libovolný (třeba i Hi-Fi) nízkofrekvenční zesilovač, a některý z typů signálního generátoru s rozsahy krátkých vln. To již tedy máte téměř všechno, co potřebujete k příjmu KV stanic pomocí přímosměšujícího přijímače. Zbývá již jen maličkost, kterou si snadno postavíme na odstřižek plošného spoje (nebo jako vrabčí hnízdo) – tedy směšovač.

 

Jedno z nejjednodušších a přitom spolehlivých zapojení pro příjem SSB a CW signálů je na obrázku 40. Je to takový osvědčený standardní blok, který můžete dále používat i v dalších pokusech s rozšiřováním a zdokonalováním svého přijímače. Skládá se z trifilárně navinutého vf transformátoru, dvou libovolných (ale pokud možno stejných) germaniových nebo křemíkových diod (doporučuji křemíkové, z důvodu dalšího rozšiřování) a jednoho odporu.

Obrázek 40.

 

Vysokofrekvenční transformátor je, jak již bylo dříve uvedeno, navinut trifilárně, tedy třemi vodiči současně, na feritovém toroidním jádru o průměru kolem 1 až 2 cm z vf materiálu (je možno použít i dvouděrové jádro z TV). Zkroutíme navzájem 3 slabší smaltované vodiče a tímto svazkem navineme 17 závitů, blíže je vinutí na toroidním jádru naznačeno na  obrázku 4 a vinutí na dvouděrovém jádru na obrázku 41. Jedno vinutí (C1 – C2) slouží k připojení antény a druhé dvě vinutí (A + B), spojené do série, pro směšování. Na obrázku 40 jsou černými tečkami označeny začátky každého vinutí, tedy vývody A1, B1 a C1.

Obrázek 41.

 

Po připojení antény, nf zesilovače a vf signálního generátoru již můžeme snadno a jednoduše přijímat stanice, na jejichž kmitočet je naladěn signální generátor. Citlivost tohoto přijímače závisí (jak již bylo uvedeno) pouze na citlivosti použitého nízkofrekvenčního zesilovače. Jako oscilátor je možno použít i Dipmetr s vazební cívkou. Při zkouškách jsem použil stařičký vf generátor TESLA BM205 (podařilo se mi jej koupit velice levně), a sledoval jsem, jak se mění kvalita příjmu při změnách jeho výstupního napětí. Doporučuji zkusit také, jistě vám pak budou jasnější některé pasáže z předešlého povídání o směšovačích. Použitý nf zesilovač, původně z gramofonu, měl udávanou citlivost 1 mV, takže bylo možno poslouchat dokonce signály kolem 1% z této citlivosti, tedy kolem 10 mV, což není nic moc, chtělo by to citlivější zesilovač. Přesto jsem večer takto zachytil silnější SSB pražské stanice i bez nf zesilovače, pouze na sluchátka s vysokou impedancí, připojená přímo k výstupu směšovače.

 

Co na toto zapojení říci? Levný přijímač – nic jednoduššího!

 

Jak si toto zapojení vylepšit aby z něj vznikl opravdový kvalitní přijímač? Postačí použít některý z dříve popsaných nf zesilovačů, oscilátor, a mezi anténu a směšovač zařadit laděný obvod nebo pásmovou propust, případně oddělenou od směšovače vf zesilovačem. A JE TO!

 

Jednoduchý přímosměšující přijímač jsem popisoval například v Radioamatéru 1/2005, doporučuji jej sestavit alespoň ve tvaru vrabčího hnízda a postupně vylepšovat dokonalejším nf zesilovačem, vstupní pásmovou propustí, a podobně.

 

 

V příští sérii článků si ukážeme, jak z těchto přijímačů vyrobit, opět "snadno a jednoduše", transceiver – tedy přijímač/vysílač.