Požádal mne jeden známý, abych se podíval, jestli náhodou nemá ve své kanceláři „štěnici“, že má určité podezření na konkurenční firmu. No coby ne, alespoň mohu odzkoušet hledačku v praxi, v ostrém provozu. A helemese! V květináči s fíkusem vykukovalo z hlíny něco divného, co dávalo pěkný signál.
Takže je to jasné, vyndat baterii (ještě se může hodit do hodinek) a šup s tím do dílny, „oťukat“ ohmmetrem. No zapojení bylo tak jednoduché, že jsem se až divil, že něco takového může fungovat, viz schéma:
Pro napájení byla použita miniaturní baterie „tabletka“, jaká se používá do hodinek, mikrofon dostával napájení přes odpor 3k3, nf modulační signál postupoval na bázi tranzistoru přes kondenzátor M1. Tranzistor je zapojen jako klasický oscilátor s kapacitní zpětnou vazbou kondenzátorem 10 pF, laděný obvod s cívkou L1 (5 závitů na průměru 5 mm) a kondenzátorem 28 pF pracoval někde kolem75 až 80 MHz (přesněji jsem neměřil), tedy v rozsahu bývalé tak zvané „východní normy“ VKV, signál z kolektoru byl kapacitně navázán na půl metru izolovaného vodiče sloužícího jako vysílací anténa.