MĚŘENÍ L a C

Jistě to všichni znáte. Jakmile někdo zabrousí, byť jen malinko, do vf techniky, třeba i jen do přijímačů, automaticky narazí na problém, který se v běžné kutilské praxi nevyskytuje. Dejme tomu takový odpor, nebo kondenzátor, ti mají svou hodnotu napsánu na sobě, ale což třeba indukčnost? Jojo, tady začínají problémy. A co navíc, při těch vyšších kmitočtech se nedá příliš spoléhat ani na uvedenou hodnotu kondenzátoru, zde již i malá odchylka, která by jinde nevadila, může dělat (a také dělá) problémy. Ale klid, vše snadno a jednoduše vyřešíme přístrojkem zvaným:

MĚŘICÍ OSCILÁTOR.

Pro začátek, podívejte se na toto schéma. Jsou zde dva tranzistory, a jéééje – to mi něco připomíná, no samozřejmě. Přesně takhle vypadá obvod zvaný multivibrátor, nebo také řečený astabilní klopný obvod, který vyrábí elektrické kmity v závislosti na hodnotě připojených součástek. Obvykle (v nf technice) určují kmitočet odpory a kondenzátory, ale když chceme zabrousit do oboru vyšších kmitočtů, tak v tom případě to je dáno hodnotou cívky (indukčnost) a kondenzátoru (kapacita). Na tomto obrázku jsou označeny jako Lx a Cx.

Takže si postavíme toto jednoduché zařízení a připravíme si k němu ještě nějaké normálové součástky – nejprve sadu kondenzátorů, které si ale samozřejmě musíme zkalibrovat, najdeme si tedy někoho, kdo nám je může PŘESNĚ změřit, ať již na můstku, nebo i libovolnou jinou metodou. Tip: škola, radioklub, radioamatérské fórum na webu, atd.

Zapojení se po připojení napájecího napětí rozkmitá, výsledný kmitočet se dá měřit měřičem kmitočtu nebo jednodušeji přijímačem s digitální stupnicí, možno třeba i s mechanickou stupnici, ale měření je pak méně přesné.

Jak bylo uvedeno výše, kmitočet závisí na hodnotách kondenzátoru a cívky. Tak si představte, že třeba použijeme kondenzátor 100 pF (co nejpřesnějši) a neznámou cívku. Na připojeném měřiči kmitočtu, nebo přijímači zjistíme, že nám obvod kmitá na dejme tomu 5 MHz. No a nyní pokud známe dvě hodnoty. tak pomocí výpočtů lze zjistit neznámou hodnotu.

Kmitočet, na který je laděný obvod naladěn, se určí z tak zvaného Thomsonova vzorce, který je v základním tvaru dosti nepohodlný:

Jelikož víme (nebo si můžeme jednoduše odvodit) že

atd, můžeme si vzorec zjednodušit na

nebo pomocí

na častěji používaný tvar

z čehož si můžeme odvodit, že

Co z toho vyplývá? Tak máme například normálovou cívku s indukčností 10 uH a s neznámým kondenzátorem naměříme kmitočet dejme tomu 3 MHz. Jednoduše:

Nebo ke zjišťování indukčnosti cívek – při rozebírání TV se nám dostala do ruky "nějaká" cívečka, a potřebujeme vědět, jakou má indukčnost, jestli se hodí tak jak je, nebo ji bude nutno převinout. Zjistíme třeba, že s normálovým kondenzátorem 100 pF rezonuje na 5 MHz. A jedeme na to:

Jednoduché jak facka, žejo?