ČICHÁTKA

Jednou z často prováděných činností síbičkáře nebo PMRkáře je (nebo alespoň by mělo být) kontrola jak naše anténa vyzařuje, velmi užitečné je toto hlavně při stavbě a seřizování nové antény. Potřebujeme tedy nějaký přístroj, kterým by bylo možné sledovat odezvy antény a velikost jejího vyzařování na naše zásahy v průběhu ladění. K tomu nám může sloužit primitivní, snadno zhotovitelné a přesto užitečné zařízení, zvané indikátor elektromagnetického pole, lidově zvané „čichátko“. Naším cílem je naladit anténu tak, aby výchylka ručičky na měřidle čichátka byla co největší.

ČICHÁTKO CB

Nejprve si popíšeme jedno takové „čichátko“ pro indikaci úrovně elektromagnetického pole v rozsahu kolem 27 MHz, tedy pro pásma kmitočtů používaných pro CB.

Jak je vidět na schématu, skládá se z antény, laděného obvodu L1-C1, diody D1 a měřicího přístroje. Jeho činnost je obdobná, jako u nejjednoduššího přijímače – krystalky. Anténa zachytí nejrůznější vf signály, které se v okolí vyskytují, a paralelním laděným obvodem si ze směsi vybere ten žádoucí signál, zde z pásma CB. Dioda (libovolný vf typ, vhodnější germaniová) přijatý vysokofrekvenční proud usměrní, jeho střídavé zbytky odstraní filtrační kondenzátor C2, a nyní přichází změna – místo sluchátka je na výstupu ručkový měřicí přístroj, jakých se za nepatrný obnos dá sehnat spousta, ve vzorku byl použit indikátor nahrávání ze staršího magnetofonu. Pokud by jste někdo chtěl na výstup místo ručkového přístroje připojit digitální multimetr, podotýkám, že to samozřejmě možné je, ale značně nepraktické. Při dolaďování antény se na něm začnou míhat čisýlka, a vždy musíte chvíli počkat aby jste zjistili, zda signál zesílil, nebo zeslabil – na ručičkovém přístroji je to vidět průběžně. Výchylka ručičky měřicího přístroje přibližně odpovídá intenzitě pole v místě příjmu. Cívka L1 je navinuta na kostřičce o průměru 7 mm s feritovým jádrem (ze strého elektronkového přijímače) a má 10 závitů smaltovaným vodičem o průměru 0,5 mm. Anténa je vyrobena z ocelového drátu o délce 50 cm, osvědčil se i drát z kola. Pokud chceme měřit z větší vzdálenosti, například zjišťovat směrový vyzařovací diagram antény, samozřejmě délku drátu patřičně zvětšíme, třeba až na dva metry.

Citlivost tohoto zařízení lze dále významně zvýšit, pokud detektoru předřadíme vysokofrekvenční zesilovač podle dalšího obrázku.

Tranzistor T1 může být použit libovolný křemíkový typ s dostatečně velkým pracovním kmitočtem, tedy různé ty KFxxx, BFxxx, dokonce i nízkofrekvenční typu BCxxx a KCxxx, které mají pracovní kmitočet kolem 300 MHz. Tranzistor je v zapojení se společnou bází a spolu s laděným obvodem L1 – C2 na výstupu funguje jako selektivní zesilovač. Pro docílení vyšší jakosti laděného obvodu je detekční dioda D1 (stejná jako v předešlém zapojení) napojena na odbočku cívky L1 přibližně ve třetině až polovině počtu závitů od společného (uzemněného) konce cívky, kostra a počet závitů jako v minulém zapojení. Anténa je vyrobena z ocelového drátu délky cca 1 m, ale může být použita i delší, jelikož v tomto případě neovlivňuje svou kapacitou laděný obvod, a proto také vzdálenost, na kterou je možno signály zachytit, je podstatně delší.

ČICHÁTKO PMR

Pro pásmo vyšších kmitočtů – UHF – na kterém se používají radiostanice jak amatérské pro rozsah 430 až 440 MHz, případně i radiostanice PMR s rozsahem kmitočtů od 446.00625 do 446.09375 MHz již běžné laděné obvody L-C příliš nevyhovují, zde tyto čichátka musíme provést poněkud jinak, viz následující obrázek, kde je zapojení s všesměrovým (kruhovým) diagramem přijímací antény.

Citlivější je zapojení se směrovou anténou, dipólem, jehož pomocí můžeme zjišťovat i směr odkud signál přichází.