BIPOLÁRNÍ KONDENZÁTOR

Neboli elektrolytický kondenzátor v obvodu střídavého proudu.

Co se nám v kroužku stalo. Jeden z žáčků dostal zálusk na kvalitní reprodukovanou hudbu, a že mu ji poskytnou pouze pořádné reproduktorové soupravy. Takže si postavíme reprobedny s výhybkami pro vysokotónové, středotónové a hlubokotónové reproduktory. Až sem to byla sranda, dokud nezačala praktická realizace. Copak cívky, ty jsme ještě jaksi zvládli navinout a pomocí tónového generátoru změřit jejich indukčnost. Ale – kondenzátory! Z výpočtů vycházela dosti velká kapacita, jakou běžně zvládají pouze elektrolytické kondenzátory, nojo, ale tyto nejsou určeny do obvodů střídavého proudu, jsou polarizované, musí se připojovat plus na plus a mínus na mínus, jinak odcházejí do věčných lovišť, totiž opačnou polaritou by se "vypařilo" dielektrikum tvořené oxidem hliníku.

Začneme tedy řešit. Bipolární kondenzátor by bylo možno vyrobit ze dvou elektrolytických kondenzátorů, zapojené "antisériově", to znamená zapojené dva v sérii, orientované shodnými póly k sobě. Sice výsledná kapacita bude menší, ale to by nepřekáželo, prostě použijeme C1 a C2 s dvojnásobnou kapacitou.

Ale pozor. Jistě jste sami zaznamenali chybičku, která by mohla působit problémy. Jo stříďák je stříďák, a má své vlastní pravidla, tak mu dáme stavidla. Takovým stavidlem pro střídavý proud je samozřejmě, jak všichni víte, dioda. Takže zapojení bude nyní vypadat takhle:

Diody, zapojené do série k elektrolytickým kondenzátorům zabraňují jejich přepolarizování vyšším napětím, než je U_F = 0,7 [V] u Si diod. Výsledný obvod je jak menší, než původní objemný bipolární (svitkový) kondenzátor, tak i levnější.

Obdobné zapojení které je na dalším obrázku, mohu z praxe doporučit spíše než předcházející zapojení, teoretický rozbor zde nebudu uvádět (ani jsem se o něj nesnažil), ale podle subjektivního hodnocení je tomu tak. Sice zde jsou kondenzátory zapojeny v sérii, tedy výsledná kapacita je menší, jak již bylo uvedeno, ale to se dá jednoduše vyřešit.