OK1CB - Otakar Batlička

Na webových stránkách ČAV (http://www.c-a-v.com/content.php?article.193) je pěkná Batličkova povídka NA VLNĚ 57 METRŮ. Kdo ale byl jejím autorem?

Otakar Batlička byl český radioamatér, světoběžník, spisovatel a bojovník proti nacismu. Procestoval velkou část světa a jeho putování se stalo podkladem pro jeho dobrodružné povídky pro mládež. Jednak v nich ztvárnil své vlastní zážitky, jednak do nich přepsal vyprávění lidí, se kterými se setkal. Narodil se 12.03.1895 jako syn úředníka pražských plynáren a jako kluk měl jeden problém za druhým. Snad proto, že mu brzo umřela maminka a otec na něj neměl moc času. Nebo protože byl od malička nabit energií a činorodostí. Největší problém pro něj byla škola.Neměl smysl pro disciplínu a bouřil proti bezduchosti tehdejšího školního prostředí.

Když naskládal hodně průšvihů, řešil je útěkem z domova. Poprvé okolo dvanáctého roku života, ale brzy byl zase zpátky. Dostal se domů šupem – to znamená za doprovodu policisty. Druhý jeho útěk byl také pokusem vyřešit problém do kterého Batlička dostal. Pohádal se s profesorem přírodopisu, urazil ho a s největší pravděpodobností by ho čekalo vyloučení z gymnázia. To by mělo velmi špatné následky, a tak Batlička sbalil nejpotřebnější věci a zmizel. Měsíc o něm nebyla zpráva. Z ničeho nic přišel dopis z Argentiny: "Nemám co jíst, nemám kde spát, mám se nádherně. Ota". Tohle napsal otci, když mu bylo čtrnáct let.
Deset let se Batlička toulá po světě. Jako plavčík, kormidelník, radiotelegrafista na zaoceánských lodích, kovboj a zlatokop v Kalifornii, řidič Newyorkského metra, rybář na Norských a Britských lodích, potápěč v Suezském průlivu, gaučo v Brazílii, policista v Šanghaji, až posléze se Batlička nalodil na norskou loď a zamířil do Evropy. Do Německa však nedoplul, neboť loď, která pašovala pro Němce měď a ledek, potopili Britové u břehů Skotska. Batlička byl jako příslušník nepřátelské země zajat a internován. Mohl do konce války žít na účet britské vlády ve sběrném táboře ve Skotsku a pak na ostrově Man. To by však nebyl on. Ze zajateckého tábora zmizel a drze se nějakou dobu živil obchodování s poštovními známkami přímo v Londýně. Na britské lodi pak odplul do Alexandrie, v Suezu oprášil své potápěčské zkušenosti, ale nakonec odplul do klidnější Kanady. Tady mu zase nesvědčilo podnebí zdravotně, takže se nechal naverbovat na loď a pak už se přístavy velice rychle střídaly. Senegalský Dakar, Honolulu na havajských ostrovech, Austrálie, kde se prý dalo najít zlato a Šanghaj. Tady se dokonce na čas stal policistou. Do Ameriky doplul nikoliv už jako plavčík, ale jako radiotelegrafista a dokonce kormidelník. Prošel Spojené státy a v New Yorku se zasloužil o rozvoj místní dopravy jako řidič metra. Mezitím skončila válka a vzniklo samostatné Česko-slovensko, takže se zmužnělý Otakar vrátil domů.

Byl také výtečný střelec, držitel čs. rekordu. Závodil na motorce. Ale zdaleka jeho největší láskou vždy byla radiotelegrafie. Získal koncesi na značku OK1CB a staví vysílač, lepší než jakým v té době disponoval Československý rozhlas. S touto stanicí navazuje spojení po celém světě. Promýšlí zdokonalení telefonu, navrhuje radiové řízení tramvajové dopravy, zkoumá využití rádia při záchranných pracích v dolu. Jen pouhou náhodou se stává spisovatelem. Každý týden po tři roky přináší časopis mladý hlasatel jednu nebo dvě jeho povídky.

Potom ovšem přichází rok 1939 a okupace. Ilegální skupina Obrana národa - východ, jedna z prvních protifašistických skupin, potřebuje navázat spojení s Londýnem a Moskvou. Batlička ani chvilku neváhá, a stává se radiotelegrafistou skupiny. Na podzim roku 1941 jsou však členové skupiny vyzrazeni a pozatýkáni. Batlička je vyslýchán a vězněn na Pankráci, v Terezíně a nakonec v koncentračním táboře v Mauthausenu. Jinak to už ani nemůže být než že Otakar Batlička chystá útěk. Ten se zdařil, ale nešťastnou náhodou narazil na pancéřovou divizi SS. Sám proti automatům, které patřily k těm nejlepším za druhé světové války, nic nezmohl. Byl dopraven zpět do Mauthausenu, kde byl popraven benzinovou injekcí do srdce.

Otakar Batlička zemřel 13. února 1942. Za odbojovou činnost byl roku 1946 vyznamenán válečným křížem „in memorian“ tehdejším ministrem národní obrany generálem Ludvíkem Svobodou. Jeho pamětní deska je umístěna v Čiklově ulici na domě číslo 7, v nuselském údolí pod vyšehradskými šancemi. Tam byl od dětství doma.

Pamětní deska Otakara Batličky na domě v Praze, v Čiklově ulici 7

Bibliografie

• Kavalíři odvahy
• Na vlně 57 metrů
• Na vlnách odvahy a dobrodružství
• Rájem i peklem (delší povídka)
• Sázka v klubu AGS (delší povídka)
• Tábor ztracených
• Tanec na stožáru
• a mnoho kratších povídek