JEDNODUCHÝ KV AUDION
S JEDNOU ELEKTRONKOU
Vzhledem k pokroku a vývoji techniky je to téměř neuvěřitelné, ale je to tak. Objevuje se zájem o stavbu přístrojů s elektronkami, zvláště jsem v mejlech dotazován na nějaké hodně jednoduché přijímače. Takže zde je maximálně zjednodušený, avšak spolehlivě fungující příklad.
Jednou z běžných elektronek, dostupných i nyní, je dvojitá trioda ECC82. Původně byla určena do nízkofrekvenčních zesilovačů, ale vzhledem k jejím dobrým vlastnostem je možno ji použít pro stavbu krátkovlnného přijímače pro nostalgiky, vzpomínající na „vakuovou“ dobu. Kromě jiných dobrých vlastností oproti tranzistorům může být zajímavé i to, že elektronka je schopna přežít i výbuch jaderné pumy (samozřejmě mimo epicentra) kdy polovodiče nenávratně „odejdou“ vlivem silné elektromagnetické vlny.
Zapojení je vcelku jednoduché (záměrně), je to v podstatě známý „audion“ čili přímozesilující přijímač se zpětnou vazbou pro zvýšení citlivost a schopnost příjmu SSB signálů. Zpětná vazba je zde regulována změnou anodového napětí prvého stupně. Anténu je možno připojit dvěma způsoby, je zde nutno vyzkoušet dle její délky a umístění. V prvém stupni (levá půlka ECC82) dochází k demodulaci vysokofrekvenčního signálu (tzv. mřížková detekce) a získaný nízkofrekvenční signál je zbaven zbytků vf kondenzátorem 1n a přes vazební kondenzátor M1 řiveden na řídící mřížku druhé poloviny elektronky ECC82, která pracuje jako nízkofrekvenční zesilovač a dodává signál do vysokoohmových sluchátek zapojených v obvodu anody.
Cívky jsou výměnné na tří nebo pěti kolíkovém konektoru DIN, jelikož jsem nechtěl konstrukci příliš komplikovat složitým přepínačem, nehledě k požadavku na co možná nejkratší vodiče v pásmech VKV. Výměnu cívek doporučuji provádět při vypnutém přijímači, ono těch 30V sice nemůže ublížit nějak moc, ale přeci jen - jistota je jistota. Ladicí kondenzátor jsem si upravil z polystyrenového duálu z kapesního tranzistoráku, u kterého jsem po rozebrání odstranil z obou půlek část statorových i rotorových plechů, podle měření má maximální kapacitu 100 pF. Pásmo 3 m slouží k poslechu AIR-Band.
Údaje o výměnných cívkách.
Pásmo m |
Indukčnost L1 uH |
Počet závitů |
Průměr cívky |
Délka vinutí |
Odbočka na závitu |
Vodič mm |
80 |
34,5 |
40 |
20 |
10 |
7 |
0,25 |
40 |
8,5 |
20 |
20 |
10 |
4 |
0,5 |
20 |
2,1 |
10 |
20 |
10 |
2 |
1 |
15+10 |
0,96 |
8 |
20 |
10 |
2 |
1 |
6 |
0,38 |
4 |
20 |
8 |
1,5 |
1 |
3 |
0,17 |
3 |
10 |
8 |
1,5 |
1 |
2 |
0,06 |
2 |
10 |
4 |
1 |
1 |
Mám vyzkoušeno, že elektronka ECC82 pracuje spolehlivě i s anodovým napětím 12V, ale přijímač pak má poněkud menší citlivost, proto jsem zvolil pro napájení anod zdvojovač napětí (příklady viz třeba ZDE). Transformátor, který jsem měl k dispozici pro tyto pokusy, dodával sekundární napětí 15V, po usměrnění ve zdvojovači dával zdroj 40V naprázdno (při zatížení v provozu 30V) což pro anody bohatě stačilo. Ještě jsem musel dát malý odpůrek do žhavení, a vše bylo OK - přijímač bral "celý svět". Samozřejmě, že pokud použijete trafo 12V, odpor R2 vynecháte, Pokud bude trafo dodávat více, postupujeme při seřízení odporu tak, že si ustřihneme kus odporového drátu, připojíme do série ke žhavení elektronky, změříme žhavicí napětí a po kouskách drát zkracujeme, až docílíme žhavení 12V.
C1 = 470 µF/35 V
C2 = 470 µF/35 V
C3 = 10 000 uF/35 V
R1 = 2k2
R2 = kus odporového drátu, odhadem 5 - 8 ohmů.