Audion se zpětnou vazbou
návod na stavbu jednolampovky z 30. let
Radiolaboratoř, 1933. Autor: Zd. Vápeník. Plzeň IV. Vlastina 6.

K svému návodu musím předeslati několik slov úvodem. Pročítáme li v poslední době odborné radiočasopisy, seznáme až na čestné výjimky, k nimž řadí se na prvním místě i Radiolaboratoř, že všechny návody pro amatérskou stavbu přijímačů týkají se dnes převážně aparátů síťových. Pokud přijdou někdy v úvahu stanice bateriové, tedy jest to zase aparát se stíněnými lampami, pásmovým filtrem, pentodou a jinými vymoženostmi poslední doby. Konstrukce takového aparátu klade vyspělosti amatérově a v neposlední řadě též i jeho kapse značné požadavky.

Dnes nepočítá se prostě s amatérem začátečníkem a všechny návody jsou psány pro nás pokročilé, kteří jsme stáli se svými jednolampáčky před 10 léty u kolébky našeho rozhlasu prožívajíce všechny jeho slasti a strasti. Zapomíná se, že jest dnes nepoměrně větší procento těch začátečníků, kteří chtěli by se ubírati touže cestou jako kdysi my, začíti jednoduchou jednolampovkou, na níž by vnikli do tajů radia a pak postupně rozšiřovati svůj přístroj podle svých příjmů.

Při tom jest míti na zřeteli, aby všechny součásti ze staré staničky daly se použíti i pro novou a nevydávaly se zbytečně peníze za specielní věci, jichž se při přestavbě nedá použíti.

V mém návodě jedná se o běžný reakční audion s odbočkou na mřížkové cívce pro poloaperiodickou anténu za účelem zvýšení selektivity. Pro jednolampovku jest toto schéma nejvhodnější pro svou jednoduchost. Složité okruhy jsou jednak těžko ovládatelné, pro začátečníka nevhodné a pak nedají nikdy té síly příjmu.

Problém selektivity u jednolampáčku není nijak hrozný, zvláště v místech, která neleží v bezprostřední blízkosti vysílačky. Aparátek nemá citlivosti mnoholampových stanic s vysokofrekventními zesilovači a zachytíme jím jen vysilače silnější, nerušené slabšími stanicemi na sousedních vlnách. Přes den pak můžeme poslouchati stejně jen Prahu a případně ještě jednu neb dvě nejbližší silné vysílačky.

K postavení stanice dle schématu na obr. prvním potřebujeme tyto součásti :

Samozřejmě nějakou detekční lampu a dobrá sluchátka.



Kopler si zhotovíme doma z pavučinových cívek. Bude se skládati z pevné mřížkové cívky A a pohyblivé reakční B. Cívka A liší se od cívky B tím, že jest kulatá a nemá obdélníkovou pacičku (viz obr. č.2). Mřížková cívka jest podložena 1/2 cm silným špalíčkem a přišroubována pevně k prkénku stanice. Cívka reakční B zhotovená dle nákresu č. 2. jest otáčivá kolem šroubu O a jest podložena v tomto bodě špalíčkem 1 cm vysokým, takže se pohybuje nad mřížkovou cívkou A 1/2cm vysoko.

Cívka A má 50 závitů s odbočkou na závitu 20, cívka B má 60 závitů. Použijme drátu 0,3 mm 2 krát hedvábím opředeného. Budeme ho potřebovati 20 m a dodržme přesně sílu, jinak bychom neobsáhli správně celé rozhlasové pásmo. Kostry cívek jsou zhotoveny z lepenky sily 1—2 mm, průměr jest 80 mm a jsou na svém obvodu opatřeny 9 zářezy 25 mm hlubokými. V místě označeném Z propíchneme 2 otvory a provlékneme jimi drát. Při čemž necháme asi 15 cm dlouhý konec. Pak vedeme drát tak, že jde jednou pod zářez a jednou nad, střídavě jak naznačeno na obr. 2.



Odbočku na mřížkové cívce zhotovíme tak, že uděláme na drátu smyčku asi 10 cm dlouhou, zakroutíme jí a vineme dále. Když máme navinutu celou cívku A (na každé straně bude 25 závitů u cívky A a 30 záv. u cívky B) necháme opět 15 cm dlouhý konec a provlékneme jej 2 otvory propíchnutými v místě označeném K. Pak stejným způsobem zhotovíme cívku reakční B.
Obě cívky jsou vinuty tímže směrem, reakce působí nejsilněji, když jsou nad sebou. V případě, že by nefungovala, přehodíme přívody reakční cívky. Cívka A jest přišroubována pevně na prkénko tvořící zároveň horní stěnu krabičky, v níž bude vše zamontováno, cívka B jest šroubkem O přitažena jen tolik, aby se dala otáčeti volně kolem něho.

Nyní přistoupíme k montáži, Vše bude umístěno kromě kopleru ve skříňce vnitřních rozměrů 15x10x10 cm. Součástky budou umístěny takto: na přední delší stěně bude namontován bakelitový kondensátor otočný (rozdíl v příjmu s kondensátorem vzduchovým není patrný), který zabere málo místa. Na zadní stěně umístíme zdířky pro anténu 1 a 2, zemi a telefon a kromě toho tam bude otvor pro vyvedení bateriových šňůr. Na pravou postranní stěnu připevníme lampový podstaveček a hned vedle něj kondensátor 250 cm a odpor 2-3MOhm. Na vnější horní stěně skříňky bude umístěn kopler. Přívody od cívek provlékneme pěti otvory vyvrtanými do stěny v místech ukončení drátů a označíme začátek pevné cívky písmenem a odbočku b, konec c; Začátek cívky reakční d a konec b. U otočné cívky necháme přívody volné, abychom jí mohli dobře vládnouti.

Skříňku zhotovíme z tvrdého lepenkového prkénka vyschlého asi 5—6 mm síly a ušetříme tak za ebonit, ježto všechny součástky a zdířky upevníme přímo na stěnách skříňky. Otočný kondensátor,lampový spodek a mřížkový kondensátorek s odporem si nejdříve na přiříznutá, případně barvou namořená prkénka namontujeme k vůli lehčí práci a pak teprve skříňku sešroubujeme dohromady. Montáž provedeme uvnitř a pak skříňku opatříme dnem, které přišroubujeme 4 šroubky, abychom při poškození neb výměně lampy mohli se dostati dovnitř. Na obr. 3 jest rozložený plášť skříňky a provedení všech spojů, takže i úplný začátečník si snadno dle něj staničku sestaví.



Když máme vše uděláno, připojíme přívody baterií, které si nějakým způsobem označíme, k akumulátoru a anodce, při čemž kladný pól akumulátoru bude spojen se záporným pólem anodové baterie. Ježto stanička nemá reostatu, musíme po ukončení příjmu přerušiti přívod od jednoho pólu akumulátoru, aby lampa zbytečně nežhavila. Moderní 4 voltové lampy nevyžadují reostatu a tento typ stanice nepotřebuje regulace žhaveni Když máme vše správně zapnuto zkusíme především přibližováním cívek zda funguje správně zpětná vazba. Kdyby náhodou chybným zapojením cívky nenasazovala, tedy proměníme přívody otočné cívky jak jsem dříve podotkl.

Volným otáčením kondensátoru za současné regulace zpětné vazby vyhledáváme pak jednotlivé stanice. Anténu můžeme zapojiti do zdířkv spojené s odbočkou a získáme tak větší selektivitu, při čemž se nám posune vlnové pásmo asi o 10° kondensátoru výše. Aparát jest velice jednoduchý a postavíme-li jej přesně dle návodu, zvláště kopler. Tedy obsáhneme celé střední vlnové pásmo od 200—600 m. Kdyby přes to někomu při konstrukci bylo něco nejasné, nechť se obrátí na mne, rád potřebné vysvětlím. Ještě jednou podotýkám, že aparátek jest určen pro úplné, méně majetné začátečníky a dle toho také popisován.