Každá anténa je v podstatě laděný obvod s rozloženými parametry, různě utlumený. Pro názornost si jej můžeme představit jak sériový rezonanční obvod.
Rezonanční kmitočet tohoto obvodu bývá u antén pro příjem středních vln mnohem vyšší než kmitočet přijímaných vysílačů, takže anténa pracuje jako neladěná. Přesto se její kapacita transformuje do prvního ladicího okruhu přijímače, který rozlaďuje zvláště při ladicím kondenzátoru nastaveném na minimální kapacitu a zhoršuje jeho činitel jakostí. To se nejvíce projevuje u přijímačů s malým počtem ladicích obvodů a u příliš dlouhých antén. Tento nežádoucí vliv antény se odstraňuje volnější vazbou, nebo jejím elektrickým zkrácením sériovým kondenzátorem.
Opačného způsobu prodlužování sériovou indukčností se používá například u mobilních vysílačů pracujících na takových vlnových délkách (například 80m a podobně), že pro malé geometrické rozměry antény není možno dosáhnout žádoucího vyzařovacího odporu.