ANTENNA STORY

 

Stará moudrost praví, že anténa je nejlepší zesilovač. Nojo, to je všechno pěkné, ale kam ji natáhnout? Majitelé okolních paneláků jsou rozhodně proti (to je můj dům – můj hrad, já jsem si jej koupil, nic takového nedovolím, nepřichází v úvahu). Takže babo raď – čo teraz? Jak takový paneláček vypadá (správněji: jak vypadal v roce 2002) je na obrázku 1.

 

Obr. 1 – mé QTH

 

Prvý pokus byl spustit kus drátu se závažím z okna 2 patra k zemi. Ladil jsem ladil, ale málo – s PI-článkem 2 x 1000 pF a cívkou od 2 do 50 závitů bylo v celém rozsahu ladění PSV takové, že nebyl naprosto žádný rozdíl mezi "vpřed" a "zpět", oba budíky ukazovaly stále stejnou hodnotu. Domluvil jsem si pokusy na 80m s protistanicí OK1JDL, vzdáleným asi tak 20 až 25 km, naladil jsem co možná největší výkon (nastavil jsem zdroj na 15 V, místo původních 12 V), takže jsem docílil celých 5,5 W příkonu. A houby! Protistanici jsem slyšel perfektně, ale můj signál zřejmě "sežraly" železobetonové panely, podél nichž drát vedl.

 

Co dále – pořídil jsem si 5 metrů novodurové trubky, tu položil na plochou střechu tak, aby co nejvíce přečnívala, z jejího konce do okna vedl anténní vodič, celkové délky (až k PI článku) 4,5 m. No hurááá – jsou zde známky prvých úspěchů, zřejmě vlivem větší vzdálenosti antény od panelů a snad také větší výškou. Konečně navázáno spojení!

 

Jak celý pokus zhodnotil OK1IF:

Dne 10.5.2006 v 17 UTC bylo uskutečněno první historické spojení mezi OK1IKE a OK1IF. Jirka použil TCVR SELIA (Sen Libereckých Amatérů) s výstupním výkonem 3W. Schéma TCVR je zde. Jak toto spojení probíhalo? Snad jen zvukovou ukázku. Posluchačům se omlouvám, ale Janička OK1JVF mi v nahrávce dělala QRM – připravovala večeři )

Můj report 339 byl asi optimistický ( posloucháno na FT1000MKV ). Přemýšlel jsem o tom, jak je možné, že to bylo tak slabé. Odhadoval jsem, kolik asi Jirka dokázal dostat výkonu do antény. Při pokusech s OK2BUH ( přibližně shodné podmínky ), jsme dokázali přijímat signály s výstupním výkonem 900 mikrovat. Jak takový signál byl slyšet je zdokumentováno zde. Jestliže Selia má výstupní výkon 3W, pak signál od OK1IKE odpovídal vyzářenému výkonu tak max. 10 mW. To je útlum kolem 25 dB. Nedokážu si vysvětlit, kde se ten útlum bere. Napadá mne jen jedna myšlenka HI. Jirka musel vysílat na „vodovodní anténu“. Vysvětlíš nám to Jirko?

Z mojí dlouholeté QRP praxe jsem snad nikdy v životě tak slabý signál nedokázal vyprodukovat. A to ani tehdy, pokud jsem používal dipol 2x20m ve výšce 1m zavěšený mezi dvěma pádly a bez jakéhokoliv přizpůsobení. Přesto Jirko ti blahopřeji. Jirka vysílal na ruční klíč a pravidelnost značek je vynikající. Dnes již málokdo dokáže tak perfektně dávat na ruční klíč. Znám jen jednoho – OK1JJF HI.

 

Takže je to jasné, anténa MUSÍ být umístěna ve volném prostoru, jak to ostatně radí všechny příručky a jak to vyplývá ze zkušeností ostatních. Hurá na to.

 

Z dávných dob, z provozu v mém bývalém QTH jsem měl dipól 2 x 20m, který jsem tehdy měl z výšky 6 patra paneláku natažen ve tvaru invertního véčka na přízemní budovu vzdálenou přes silnici. S touto anténou jsem se zařízením cca 4 – 5 W (koncový stupeň osazen 2 x KF508 paralelně) dělal na 80m skoro celý svět, včetně amíků. Což ji umýt od nánosů bahna po potopě a natáhnout na střechu? Uprostřed střechy je stožár bývalé STA, nyní již nefunkční, tam by se dal zavěsit střed, no a konce natáhnout z rohu do rohu baráku.....

 

Dokonale vymyšleno, zbývá praktická realizace. Vzal jsem nářadí, vylezl na střechu a s chutí do toho. Ještě že na stožárku byly stupačky. Nojo, ale – šrouby, upevňující bývalé TV "yaginy" byly pochopitelně (po 20 letech) dokonale zrezivělé. Jednou rukou jsem se držel stožáru, druhou rukou přidržoval anténu aby nespadla, třetí rukou držel klíčem šroub aby se neprotáčel, čtvrtou rukou povoloval matku...... Tady by se mi hodily chobotnice z třetího patra. Jak jsem se natáhl, luplo mi v zádech a ouvej – dopadl jsem jako ten pán v TV reklamě "děda se chtěl vrátit do mládí". Týden jsem byl nucen chodit v předklonu.

 

Ještě že má člověk také dobrého přítele. Stačil jeden mejl, a objevil se výsledek – Dan, OK1JDL (mimo jiné muzikant z kapely Umělá hmota) si vzal na pomoc svého kamaráda Viktora, také muzikanta, a přijeli plni odhodlání napravit rány osudu. A už to začalo lítat. Staré TV antény byly vcukuletu dole (pomohla pilka na železo – jak prosté, milý Watsone), a došlo k rozmotání výše zmíněného dipólu. Jo, pic kozu do vazu.  Zádrhel číslo jedna, který jsem nedomyslel. Minipaneláček, na kterém jsme byli, měl 20 metrů z rohu do rohu. Jak známo, nejlepší nápady člověk dostane, je-li v tísni. Z diskuse vyplynulo – což anténu přeložit napůl a použít ji jen jako jeden drát? Nastala zuřivá debata o impedanci takového drátu, dlouhého 20 m, a po chvíli bylo vše vyřešeno. Výsledkem byl zajímavý typ antény, podle obrázku 2. Na konci napájená koaxiálem 75 ohmů (50 jsem neměl), na kterém je vytvořen unun svinutím 13 závitů kabelu, stínění připojeno k uzemnění. Kabel jsem zavedl oknem do HAM-SHACKu, připojil přímo – bez přizpůsobení TRX Selia – a nastal okamžik pravdy.

 

Ke klíči se posadil Dan OK1JDL, jako odměnu za pomoc, a heleho – hned na prvé zavolání přišel DQ2006W, s reportem 5NN......... No sláva nazdar výletu! Župajdá – ono to funguje! Tomu reportu sice moc nevěřím, to tam asi měl naprogramováno napevno, ale přeci jen již to, že po jednom zavolání přišel, považuji za obrovitánský úspěch.

 

Přihlížející přítel Viktor sice nejprve koukal, jako to příslovečné tele na nová vrata, ale jako správného muzikanta jej zaujala melodie "morčat" a začal se zajímat, cože se to vlastně děje. Po předvedení několika značek a zkratek na bzučáku se mu začalo jiskřit v očích, i obdržel přednášku o tom, co to vlastně ten amatérský provoz je, k čemu a jaká má pravidla. Netrvalo dlouho, a byl schopen z přijímače přečíst CQ, TEST a podobné melodie, které se tam ozývaly.

 

Obr. 2 – definitivní provedení antény

 

Věnoval jsem mu příručku Radioamatérský provoz od Jirky Pečka, Dan mu slíbil prográmek CW-PLAYER a Viktor byl nadšen. Ještě jsme mu předvedli SSB spojení, ale to jej nebavilo, mnohem více jej chytila "melodie" telegrafního provozu. Nu, uvidíme.

 

Velice se omlouvám, a snažně prosím všechny radiovědce za laskavé odpuštění, že jsem k návrhu antény nepoužil program MMANA, anténu neměřil přístrojem XYZ od firmy UVW, neprostudoval si knihu od RST a vůbec – že to je všechno strašně nevědecké a tím pádem naprosto nevhodné pro amatéra jedenadvacátého století. Děkuji.

 

Závěrem ještě ukázka, jak amatéři natahují antény jinde ve světě (přišlo mejlem od PA0JR)