Na VKV a UKV kmitočtech, zvláště na amatérských pásmech 144 MHz a 430 MHz se velmi často jako vertikální antény používají tzv. J-antény, které se honosí několika výhodami oproti obyčejným vertikálním anténám. Jednak mají větší zisk, a hlavně – nepotřebují protiváhy a jejich konstrukce spolu s upevněním je velice jednoduchá. Vzhledem k tomu, že plná délka antény je v klasické, vertikální variantě poměrně značná – 3λ/4, jsou v pásmech KV s tímto systémem obtíže.
Zato v těch případech,kdy je požadována dobrá účinná horizontálně zavěšená drátová anténa napájená na konci má tato verze oproti běžně používané „LONG WIRE“ výhody právě v tom, že nepotřebuje protiváhu. A právě takto řešil své problémy s anténou DJ3RW, který místo klasické LW použil anténu s názvem „LAZY J“. Takovou anténu je možno s výhodou natáhnout přímo od okna „Ham Shacku“ na nebližší strom, nebo na sousední dům.
Obrázek 1 – rozložení proudu a napětí na anténě.
Jak je z nákresu vidět, J-anténa je ve skutečnosti půlvlnný zářič, připojený k přizpůsobovacímu čtvrtvlnnému úseku (viz obrázek 1). Tento úsek může být zhotoven jak ze souosého kabelu, tak i z otevřené dvoulinky. Druhá varianta se používá častěji, jelikož v tomto případě je konstrukce antény jednodušší. Přizpůsobovací úsek je na jednom konci zkratován. Jeho vstupní odpor (impedance) je dán poměrem napětí k proudu v daném bodě úseku (viz obrázek 1). Směrem od zkratovaného konce (napětí = 0) k otevřenému konci se odpor mění od nuly do několika kiloohmů. Napájecí vedení se tedy připojí v tom bodě, kde odpor úseku je roven odporu vedení.
Obrázek 2 - sestava antény.
Konstrukce „LAZY J“ je znázorněna na obrázku 2. Skládá se z hlavního vodiče (zářiče) 1 s délkou 3λ/4, koncových izolátorů 2, rozpěrek 3 (udržují vodič pahýlu a zářiče v konstantní vzdálenosti), napájecího kabelu 4, který je zajištěn přivázáním ke kotvě (závěsu) antény 5.
Délku zářiče L1 (včetně přizpůsobovacího pahýlu L2) určíme podle vzorce:
L1 = 218 / fkde L1 je délka zářiče v metrech, f = pracovní kmitočet antény v MHz.
Délku přizpůsobovacího pahýlu L2 určíme ze vzorce
L2 = 73 / fImpedance Z přizpůsobovacího úseku není kritická. Obvykle se volí v rozmezí 300 až 500 Ohmů, a je závislá pouze na konstrukčním provedení a je určena poměrem průměru D obou vodičů k jejich vzdálenosti d od sebe (a samozřejmě dielektrické konstantě mezery mezi vodiči, ale jelikož je zde vzduch, tak se s ní dále nepočítá).
Z = 120 x ln (2D / d)
Rozměry D i d je nutné použít ve stejných jednotkách (v milimetrech nebo v centimetrech). Takže jako příklad, pokud budou použity vodiče o průměru 1,5 mm vzdálené od sebe 40 mm pak bude impedance úseku 477 Ohmů.
Bod připojení X napájecího souosého kabelu (50 nebo 75 Ohmů) v metrech je možno určit podle:
X = 4,65 / fTento bod (vzdálenost od zkratovaného konce) přesněji upravíme při ladění antény na minimální PSV na pracovním kmitočtu.
Rozpěrky, které udržují souosý kabel a vzdálenost obou vodičů je záhodno zhotovit z nenavlhajícího dielektrika, například PVC, skelný laminát a podobně.
Klaus Bottcher DJ3RW:
Die Liegende J-Antenne. Funkamateur 9/1997 str. 1062 – 1063.