ANTÉNY A ŠÍŘENÍ VLN

Jakou anténu pro jaké pásmo

Dalo by se uvažovat o tom, že jednou z funkcí antény je poslat elektromagnetickou vlnu do prostředí, ve kterém se má šířit tak, aby měla nejlepší vyhlídky na to, že dopadne na zem v tom bodě, kde je anténa protistanice. Toto je záležitostí úhlu, pod kterým se vlna setká s odrazovými a lomovými plochami, i když v některých případech má určitý význam polarizace. Jisté však je, že s provozním kmitočtem se mění i vhodné podmínky.

Pokud se podíváme na to, jaký typ antény pro požadovaná amatérská pásma je žádoucí, dojdeme k těmto závěrům:

Pásmo 160 metrů:

Pro provoz na větší vzdálenosti je možno doporučit antény s nízkým vyzařovacím úhlem.

Záření se strmějším úhlem může způsobovat únik u hranice s povrchovou vlnou (přízemní signál), poněvadž vlny sestupující po odrazu od ionosféry se v náhodné fázi sečítají, případně odečítají (v případě opačné fáze) s vlnami povrchovými a vlnami odraženými zemí. Z uvedeného se dá odvodit, že na tomto pásmu je výhodnější svislá polarizace.

Pásmo 80 metrů:

Stejně jako v pásmu 160 metrů se vyzařované vlny odrážejí ve všech úhlech, takže při vyzařování s vysokým úhlem se energie neztrácí. Přesto je však skutečností, že vlny vyzářené pod menším úhlem docílí obecně větších vzdáleností. Jak se zdá, polarizace nemá na tomto pásmu velkého významu.

Pásmo 40 metrů:

Za běžných podmínek se vyzařování pod úhlem do 45 stupňů vrací zpět k zemi, v době slunečního maxima je možno použít i ještě větší úhly. Ale stejně je vhodnější soustředit vyzařovací úhly pod 45 stupňů. Polarizace není důležitá, ale je pravděpodobné, že při svislé polarizaci budou o něco větší ztráty.

Pásmo 20 metrů:

Toto pásmo je vhodné pro vysílání na větší vzdálenosti, proto by většina energie měla být soustředěna na úhly pod 20 stupňů. Větší úhly jsou vhodné pro relativně krátké vzdálenosti (kolem 500 až 650 km), ačkoliv 30 stupňů je zřejmě maximální užitečný úhel. Polarizace může být libovolná, pokud nehledíme na pravděpodobně vyšší ztráty při vertikální polarizaci.

Pásmo 10 metrů:

Nejvhodnější úhly jsou kolem 10 stupňů, nebo i méně. Stejně jako u pásma 20m, polarizace pokud jde o ionosféru, není důležitá.

Pásmo 6 metrů:

Pro všechny typy vysílání je nejvhodnější co nejnižší vyzařovací úhel. Pro vysílání v přímé viditelnosti se používá vertikální polarizace, ačkoliv horizontální polarizace je také dobrá. Rozhodně by ale u obou spolu komunikujících radiostanic měla být polarizace stejná. Při provozu přes občasnou vrstvu E není důvod doporučovat ten či onen typ polarizace.

VKV a UKV pásma:

Zkušenosti naznačují, že právě tak jako v případech vysílání na přímou viditelnost a troposférického u pásma 6 metrů se dá používat horizontální i vertikální polarizace, ovšem pokud se stejný typ použije na obou stranách. Směrování vyzařování s nízkým úhlem v žádaném směru pomocí vhodného reflektoru, zářiče a direktoru, nebo zářiče s parabolickým reflektorem se na těchto pásmech fyzikálně proveditelným požadavkem.

Nicméně je velmi nutné dbát na správné umístění antény, které zvolíme teprve po více pečlivých pokusech. U velmi vysokých kmitočtů se totiž velice často stává, že posun antény jen o několik málo centimetrů vzhledem k okolním předmětům znamená výraznou změnu v intenzitě vysokofrekvenčního pole. Jelikož každá odrazná plocha zvyšuje intenzitu povrchové vlny, je vhodné využít výhody každého přirozeného reflektoru, který by mohl příznivě působit v žádoucím směru. Naopak, pečlivé umístění vhodných odrazných ploch (reflektorů) může značně zmenšit účinek překážek ve směru vysílání.