ANTÉNA ZE SMETIŠTĚ

Milé děti, bylo – nebylo. Za sedmi dálnicemi a sedmi smetišti se potuloval amatér s ručkou, kterému se zdálo, že je nějak slabě slyšet. Uvědomil si, že „pendrek“ je na pendrek, a že by to chtělo pořádnou anténu. Nuže dobrá, začal se přehrabovat ve skládce komunálního odpadu, a dával si pěkně na hromádku nalezené poklady. Hele, tady je pěkná lať, no to je paráda, z té bude stožár, a šup s ní na hromádku. Aha, a tady je přes metr kabelu, ještě že to nenašli naši pilnější spoluobčané dříve než já, obsahuje dráty o průměru 6 mm, taky se hodí, šup s tím na hromádku…..

Atd., atd., atd…..

Ale teď již vážně.

Jako základ této antény byla převzata konstrukce 5/8 z Rothammela, vydání 1969, až na parametry cívky, které byly po experimentech poněkud upraveny. Navíc zde byla použita plastová láhev jako ochrana před nepřízní počasí. Výborně chrání před deštěm, sněhem, a sražená vlhkost ze vzduchu se poměrně rychle odpaří.

Základní prvek konstrukce, tedy stožár (viz obrázek 1), je dřevěná lať 20 x 20 mm, natřená ve dvou vrstvách vyjetým olejem (opět ze stejného zdroje). Pomocí izolepy byl přilepen vertikální zářič (viz obrázek 2) o délce 1 170 mm pocházející ze silnoproudého kabelu, mohl být silnější, ale i těch 6 mm v průměru postačuje. Ve vzdálenosti 45 mm pod zářičem byly upevněny dva zkřížené prvky protiváhy, uprostřed byly rozklepány do plošky, provrtány a přišroubovány pomocí vrutu k nosnému stožáru. Pod tímto vrutem je zároveň dolní vývod cívky a pájecí očko sloužící k připojení opletení napájecího kabelu. Horní konec cívky je připevněn dalším vrutem ke stožáru současně s dolním koncem zářiče. Vlastní cívka je navinuta na odřezku umělohmotné trubky o průměru 16 mm a má 8 závitů vodiče 1 mm, odbočka je na 3 1/3 závitu od zářiče (viz obrázek 2).

Obr. 1 – celková konstrukce antény

Tyče protiváhy rozehneme od sebe pod úhlem 90 stupňů a zkrátíme na délku 490 mm od středu a pro jistotu ještě upevníme ke stožáru kusem drátu. Jak již bylo uvedeno, stínění napájecího souosého kabelu je připevněno k protiváze a střední vodič kouskem izolovaného vodiče k odbočce na cívce. Doporučuji konec kabelu utěsnit izolepou, silikonovou hmotou nebo zalít rychleschnoucí barvou (třeba nitrolak). Ve víčku plastové láhve cca 1,5 litru vyvrtáme otvor tak, aby šlo nasadit těsně na zářič a na láhvi s odříznutým dnem ještě vyřízneme čtyři mělké zářezy tak, aby zapadly na tyče protiváhy.

Obrázek 2 – detail cívky a protiváhy.

Anténu ladíme na místě. kde bude provozována, pomocí PSV metru roztahováním a stlačováním závitů cívky (pozor, délku zářiče neměnit) tak, abychom docílili co nejmenší poměr stojatých vln na kmitočtu 145,5 MHz. Pokud máme tu možnost, zkusíme radiostanici přelaďovat v rozsahu 137 až 164 MHz a vyhledáme další minima PSV. Nyní ještě můžeme zkusit měnit polohu odbočky na cívce tak, abychom na kmitočtu 145,5 MHz opět docílili co nejmenší PSV, celou operaci několikrát zopakujeme. Po dokončení ladění zafixujeme závity cívky vhodným lakem proti posuvu. Je to řešení nic moc, ale pár let by mohlo vydržet.

 

RA1TBH