Přišel za mnou jeden mladý čerstvý držitel koncese, a že má problém. Jářku – sem s ním, ať jej vyřešíme. No – víš, nesmím si postavit anténu. Bydlím v domku typu OKÁL, pozemky dokola jsou jednoho soukromníka, který nechce nechat na něm postavit stožárek pro jednoduchou drátovku. Tak jo, problémy jsou od toho, aby se řešily. Popadl jsem klubko drátu, ladicí kondenzátor ze starého elektronkového přijímače, přisedl k příteli do auta, a již jsme jeli. Po důkladné prohlídce okolí domu jsem se vnutil do jeho HAM-SHACKu, a hele – ony ty zdi jsou vlastně jen dřevěné, podej mi kladivo, pár hřebíků a jedem na to. No – dopadlo to tak, jak je vidět na následujícím obrázku. Podotýkám, že nejsem autorem tohoto typu antény, během jednoho spojení mi ji takto popisoval EX8YP. Byl jsem zvědav, jestli jsem něco při kreslení nepopletl, ale asi ne – anténa chodí uspokojivě.
Sestava: čtyři izolátorky v rozích (plexisklo) zavěšené na kouscích silonového vlasce, obě ramena mají po 1,5 m. Uprostřed opět kousek plexiskla jako izolátor (nic lepšího jsme po ruce neměli) s cívkou a ladicím kondenzátorem. Ladicí kondenzátor měl vytržené desky, takže jeho kapacita byla dost malá (ale zato byl napěťově „festovní) takže svým laděním neobsáhl celé původně uvažované pásmo krátkých vln. Proto jsme museli použít dvě cívky, stejně, jako její původní autor, jednu pro pásmo od 160 do 40 metrů, druhou od 40 do 15 metrů. Vzhledem k tomu, že předem nemohu odhadnout, jaký použijete ladicí kondenzátor a jaký průměr cívky, neuvádím počty závitů, ale vřele doporučuji se zamyslet a použít Thomsonův vzorec, který jistojistě každý, kdo se ve svém snažení v radiotechnice dostal až k vysílání, móc dobře zná. Ještě odbočka na cívce – použili jsme 50 ohmový kabel, takže odbočka byla na 1/5 celkového počtu závitů od studeného konce.