Kromě antén s jedním zářičem a pasivními prvky, známe antény složené převážně s prvků aktivních - buzených. Takovéto soustavy rozeznáváme příčné - kdy jsou zářiče vyskládány vedle sebe (kolmo na směr záření) a podélné - vyskládané se zářičů umístěných za sebou (ve směru záření). Aktivní podélné soustavy se často doplňují pasivní direktorovou řadou a reflektorem. Podélné buzené soustavy jsou citlivé na změnu geometrického uspořádání a jsou úzkopásmové.
Nejběžnější anténou je dvojice dipólových zářičů v řadě za sebou. První zářič (ve směru příjmu) je kratší než optimální délka pro pracovní kmitočet (a chová částečně jako direktor) a druhý zářič je o něco delší (a částečně zastupuje reflektor. Oba zářiče jsou napájeny soufázovně.
Je modifikací předchozí antény. Vzhledem k nevhodné připojovací impedanci antény ZL (90ohm), byl její napájecí systém upraven na bočníkově napájené dipóly. Díky bočníkovému napájení je možné napájecí systém upravit na nesymetrický.
Zde se jedná o systém čtyř aktivních (postupně se zkracujících) prvků, doplněných pasivní řadou a reflektorem. Buzené prvky jsou napájeny soufázově, a jsou vzdálené přibližně o polovinu vlnové délky. Anténa má dobré směrové vlastnosti i dostačující zisk, bohužel parametry jsou silně závislé na geometrických rozměrech antény. Má rovněž nevyhovující připojovací impedanci a musí být doplněna transformačním vedením.
SOUEaEaU Vejprnická 56 Plzeň (c) 2002