PŘIJÍMAČ 80 m

Pro ctitele vakua zde přináším popis krátkovlnného přijímače pro amatérské pásmo 80 metrů, se smíšeným osazením. Tento přijímač pro rozsah 3,5 MHz až 4 MHz byl speciálně optimalizován pro vysoké nároky amatérského provozu. Přijímač je na vstupu osazen elektronkou 6F32 a jako nízkofrekvenční zesilovač pro reproduktor je použit známý integrovaný obvod LM386. Pro hloubavější povahy zde přináším ještě katalogové hodnoty a foto použité elektronky 6F32, její (o něco lepší) náhrada je ruská 6Ž1P.

Přijímač je určen pro příjem stanic s provozem mimo AM také SSB a CW, proto je velmi důležitá jeho stabilita a roztažení pásma - jemné ladění. Detektor ve tříbodovém zapojení pracuje s velmi volnou kladnou zpětnou vazbou. Přijímaný kmitočet je určen laděným obvodem s cívkou L1 10 µH, pevným kondenzátorem 100 pF a ladicím kondenzátorem 80 pF. V katodě elektronky je zapojena vysokofrekvenční tlumivka L2 s indukčností kolem 330 µH, může zde být použita například středovlnná cívka ze starého rozhlasového přijímače. Vazba antény s laděným obvodem je provedena velmi volně, připojením k děliči zpětné vazby. Z tohoto důvodu je kmitočet laděného obvodu velmi málo závislý na změnách kapacity antény, například na její pohyby ve větru. Rozsah ladění je zde úmyslně rozšířen i mimo amatérské pásmo, až do 4 MHz, čímž zabírá i rozhlasové pásmo 75 m a jsou zde možné pokusy s příjmem DRM vysílače Deutschen Welle na kmitočtu 3 990 kHz, viz ukázku ZDE.

Přijímač byl testován s venkovní anténou o délce 10 metrů, a pro požadované účely zcela vyhověl. Použitím zpětné vazby se zvýšila citlivost přijímače, že bylo možno na 80 metrovém pásmu slyšet typické atmosférické šumy a praskání. Byly slyšet i ty nejslabší stanice, stejně jako v prvních dobách amatérského rádia.

Ještě několik drobných tipů pro ty z vás, kteří nemůžete sehnat objímky pro miniaturní elektronky. Jako základ použijeme holý měděný (výhodné je postříbřený) drát o průměru 0,5 mm. Na vhodném trnu (s výhodou se dá použít stopka vrtáku podle TIP) s průměrem 1 mm navineme asi 4 závity, podle následujícího obrázku. Vzniklá spirálka pak jde snadno nasadit na kolíky elektronky a zapájet do pločného spoje, zasunout do nepájivého kontaktního poele, nebo i použít jako samonosné prvky při „vzdušné“ montáži.

Nemusíme nasunout spirálky na všech sedm kolíků, stačí jen na šest, jelikož vývod katody/třetí mřížky je zde vyveden dvakrát, na kolíky 2 a 7 (viz katalogový list). Pozor na to, že číslování kolíků elektronky je při pohledu zespoda, elektronka je „vzhůru nohama“.

Inspirace z knihy: B. Kainka, Röhren-Projekte von 6 bis 60 V, Elektor-Verlag 2003 (801 Kč s DPH)