POKUSNÝ VYSÍLAČ

Občas dostávám dotazy, jak je to s těmi vysílači, zda by se dal postavit po domácku tak, aby jste se mohli domlouvat přes ulici. Takže, aby bylo mezi námi jasno: pokud nemáte licenci na vysílání, je toto PŘÍSNĚ ZAKÁZÁNO. Takže zde vám pouze ukážu, jak by (čistě teoreticky) se mohl podobný vysílač postavit. Není to příliš komplikované, alespoň ne pro toho, kdo již něco postavil – třeba zesilovač, krystalku, nebo něco podobného.

Podle dotazů vím, že naprosto největší problémy máte s navinutím cívek, i když je to jedna z nejjednodušších konstrukčních záležitostí, ale abychom se vyhnuli i těm nejmenším problémům, představuji na obrázku zapojení jednoduchého vysílače, jehož kmitočet je dán krystalovým výbrusem, což má za následek i další ne zanedbatelnou výhodu – jeho kmitočet je stabilní, takže ani po delší době provozu „neujede“. V takto jednoduchém zapojení má ovšem poměrně malý dosah, pouze asi 20 – 50 metrů, ale pro spojení přes ulici to naprosto vyhoví. Nejjednodušší vysílače jsou obvykle konstruovány pro provoz telegrafií, ale předpokládám, že telegrafii neovládáte, proto tento vysílač pracuje s tak zvanou amplitudovou modulací, stejně, jako třeba rozhlasové vysílače na středních vlnách, tedy fonicky.

Jak jsem již uvedl, zapojení je velmi jednoduché. Tranzistor T1 pracuje jako krystalem řízený oscilátor vzákladním zapojení, odpory R3 a R4 slouží k nastavení pracovního bodu. Kdo jste již stavěli alespoň jednoduchý tranzistorový zesilovač, jistě víte o čem je řeč. Z tohoto oboru – nízkofrekvenční zesilovač – je zde tranzistor T2. K jeho bázi je přes oddělovací kondenzátor připojen malý reproduktorek, který slouží jako mikrofon. Reproduktor byl ve vzorku použit proto, že celý vysílač byl vestavěn do krabičky od kapesního tranzistoráku, ve které byl vhodný reproduktor s impedancí 8 ohmů. Tranzistor T2 se v rytmu řeči otevírá a zavírá, tedy propouští větší nebo menší proud do oscilátoru s tranzistorem T1. No a samozřejmě je pak vetší či menší amplituda výstupního vysokofrekvenčního signálu, tedy dojde k jeho modulaci, a hlas se jakoby „nabalí“ na výstupní signál.

Jaký použít krystal? No tak to je jednoduché, jsou zde dvě podmínky. Za prvé – aby jeho kmitočet spadal do rozsahu přijímače, který máme po ruce (nemusí to být právě střední vlny, některé tranzistoráky mají i rozsah krátkých vln – což je výhodnější, je zde menší nebezpečí odposlechu a lokalizace). No a druhá podmínka – takový krystal, jaký se nám podaří sehnat. Upozorňuji, že ve vyřazených počítačích se jich vyskytuje celá řada, s nejrůznějšími kmitočty, od 1,8 do 28 MHz, ve vzorku byl použit krystal s kmitočtem 11 059,2 MHz. Jako anténu použijeme kus drátu, co nejdelšího, hlavně pro nejnižší kmitočty, se stoupajícími kmitočty již může být kratší. Tranzistory – ve vzorku jsem použil KF507 (T1) a KF517 (T2), z nějakého starého zařízení. Dají se použít libovolné Si PNP a NPN typy.

Zpracováno podle http://schem.net