KAPESNÍ AM VYSÍLAČ

Alvin B. Kaufman, USA
Překlad R. Archman OK1PX
Oprava schematu IKE

Řada našich amatérů jistě uvítá návod na sestrojení malého „kapesního“ vysílače pro telefonii na 80 metrovém pásmu, pracujícího s anodovým napětím pouhých 25 až 30V. Autor článku použil ve svém vysílači americkou elektronku 1LN5, jejiž žhavicí napětí je 1,5V, náš vysílač, přizpůsobený evropským poměrům bude však jistě dobře pracovat i s některou z osvědčených již pentod, například RV2,4P700 nebo RV2,4T3 které dobře pracují již při velmi nízkém anodovém napětí (30 voltů). Celý aparát včetně miliampérmetru, žhavicí baterie a malé anodky je vmontován do hliníkové schránky rozměru 7 x 16 x 6 cm, vysílač pracuje jako CO s modulací brzdící mřížky. Za modulátor poslouží nám citlivá uhlíková telefonní vložka, napájená přímo ze žhavicí baterie a zapojená na mikrofonní transformátor běžného typu 200 ohmů, jehož sekundár je připojen jednak na brzdicí mřížku vysílací elektronky, jednak přímo na kostru. Stupeň promodulování je závislý na druhu použité vložky a na výši napětí dodávaného mikrofonní baterií.

V případě, že by žhavicí napětí elektronky nestačilo k řádnému promodulování, můžeme místo mikrofonní baterie použít i anodový zdroj, zařadíme-li do série s mikrofonem vhodný odpor, který by přizpůsobil napětí anodky vhodnému provoznímu napětí našeho mikrofonu. Ježto nám při provozu tohoto „VY QRP“ vysílače nesvítí žádná žárovička ani v anténě ani v absorbčním kroužku, je nutno zařadit do anody miliampérmetr s rozsahem do 1mA při anodovém napětí do 30V a 5mA při anodě 45 až 90V.

Při prohlídce zapojovacího vzorce vysílače udiví nás jistě přílišná hodnota mřížkového odporu R1 250 000 ohmů a skutečnost, že anoda je připojena na řídící mřížku přes malý kondenzátorek C1 o kapacitě asi 5cm. Bez tohoto kondenzátorku by však náš QRP vysílač při tak nepatrném anodovém napětí vůbec neosciloval a abychom dosáhli jeho správné činnosti při použití telefonie ve třídě C, je nutností použít vysoký mřížkový odpor.

        Při ladění nařídíme nejprve otočný kondenzátorek C2 kapacity 50cm v anodovém okruhu tak, aby nám miliampérmetr ukázal co nejhlubší pokles a tím také skutečnost, že nám osciluje CO. Připojíme pak anténu, která je připojena na anténní okruh cívky s otočným kondenzátorkem 50cm. Tento anténní kondenzátor nařídíme tak, aby nám miliampérmetr ukazoval co největší výchylku a vzestup anodového proudu, ovšem za předpokladu že nám krystal dosud osciluje.

        Cívky L1 a L2 jsou vinuty na kostře průměru 2 cm smaltovaným drátem 1mm silným, L1 má přibližně 25 až 50 závitů těsně vedle sebe vinutých. Počet závitů anténní cívky je závislý na druhu použité antény a pohybuje se kolem 20 závitů. Je vinuta na stejné kostře ve vzdálenosti 1 až 2 mm od horkého konce anodové cívky.

        Vysílač nás v provozu překvapí silnou a čistou modulací a značným dosahem slyšitelnosti, celková váha včetně žhavicí a anodové baterie je necelý 1kg.

        Krystal je běžný pro pásmo 3,5Mc, vf tlumivka v anodovém okruhu je malý typ IDEIX, fixní bloček, zapojený mezi zemí a anodovým okruhem má 2000cm. Zapojovací vzorec je tak jednoduchý, že k němu není třeba žádných dalších vysvětlivek, vlastní stavba nebude proto žádným problémem ani pro začítečníka.

Poznámka: funkce vysílače byla testována s elektronkou 3L31, chodí spolehlivě. Mikrofonní uhlíková vložka z telefonu se osvědčila systému MB, vložka UB měla slabší modulaci (pro nezasvěcené – jedná se o systém ústřední baterie (UB), to byly ty telefony s číselnicí připojované do automatické ústředny, a systém místní baterie, telefony bývaly propojeny buď spolu mezi sebou, nebo přes manuální, kolíkovou, ústřednu, vyzvánělo se kličkou poháněným střídavým generátorem, na způsob magneta v autě. Aha, vy nevíte, co to je magneto, tak nic).