DV AM VYSÍLAČ

Upozornění………..

I když si možná říkáte, že na dlouhých vlnách již dnes nikdo neposlouchá, a tedy není koho rušit (zvláště s tak malým výkonem), přesto vás musím upozornit, že zde uvedený návod slouží pouze jako informativní a výukový materiál v teoretické rovině. V žádném případě Vás nechci nabádat k porušení zákonů, předpisů a obecně závazných norem. Použitím tohoto návodu se můžete dostat do rozporu s platnými vyhláškami a zákony.

Pro ty, které zajímá, jak asi takový vysílač pracuje, tedy v našem případě co možná nejjednodušší, uvádím zde na obrázku takové zapojení pro práci v pásmu dlouhých vln s amplitudovou modulací (to je ta, kterou používají běžné SV a DV rozhlasové vysílače), pracuje tedy v rozhlasovém pásmu na kmitočtech od 105 kHz do 408 kHz. Samozřejmě, vzhledem ke své jednoduchosti má malý dosah, ale při pořádné anténě a dobrém uzemnění může být slyšet ve vzdálenosti až 1 km.

Pracovní bod tranzistoru T1 je dán hodnotou odporu R1, podle použitého tranzistoru se jeho hodnota může lišit od udané, proto doporučuji zde použít odporový trimr cca 1M, kterým se pracovní bod nastaví a po změření jeho hodnoty jej můžeme nahradit pevným odporem. Zátěží tranzistoru je laděný obvod L2 C2. V okamžiku připojení napájení k vysílače, vzniklým proudovým impulsem tranzistor začne kmitat tlumenými kmity, které se naindukují se stejným kmitočtem do cívky L1. Zde vzniklé vysokofrekvenční napětí se přes kondenzátor C1 dostane na bázi tranzistoru T1, ten kmity zesílí a pošle zpět do obvodu L2 C2, a celý cyklus se opět opakuje. To vše probíhá neustále, pokud je k tranzistoru připojeno napájení.

A nyní jak do toho zamontovat řeč nebo hudbu, tedy onu modulaci. Amplitudová modulace, jak již vyplývá z jejího názvu, spočívá ve změně amplitudy signálu. Jednoduše ji provedeme tak, že nízkofrekvenční (zvukový) modulační signál budeme přičítat nebo odečítat (dle okamžité polarity) k napájecímu napětí tranzistoru, ze sekundárního vinutí transformátoru Tr1. Co se nyní děje? No samozřejmě, v rytmu zvukového signálu se mění kolektorové napětí tranzistoru, a tím kolísá jeho výkon, tedy amplituda výstupního vf signálu.

Cívky jsou navinuty na feritové tyčce (například z tranzistorového přijímače) o průměru 8 mm a délce 30 až 50 mm. Cívka laděného obvodu L2 má 100 závitů a vazební cívka L1 má 20 závitů, vše smaltovaným nebo lakovaným měděným vodičem o průměru 0,2 mm. Tečky u vývodů cívek označují začátek vinutí. Vineme těsně závit vedle závitu.

Tranzistor T1 můžeme použít libovolný, n-p-n nebo po změně polarity napájecího napětí i vodivosti p-n-p. Na těchto kmitočtech, se kterými zde pracujeme, vyhoví kterýkoliv, i nízkofrekvenční tranzistor. Pracovní kmitočet vysílače nastavujeme (samozřejmě) ladicím kondenzátorem C2. Anténa může být libovolná, třeba jen kus drátu s délkou 10 až 15 metrů Ve funkci uzemnění můžeme použít ústřední topení, vodovod a podobně. Výborná zem (i když nebezpečná, nedoporučuji) je svod od bleskosvodu ze střechy, pokud vede blízko okna. Jinak samozřejmě je možné zakopat do země kus plechu, nebo starý kovový kbelík (ne smaltovaný) a k němu připájet silnější drát. Transformátor Tr1 může být použit výstupní z rozhlasového přijímače. NF signál přivádíme na původně sekundární vinutí kolem 5 ohmů, můžeme se orientovat pomocí ohmmetru, stejnosměrný odpor je kolem 1,5 až 3 ohmy, druhé vinutí mívá kolem 350 až 500 ohmů. Vysílač odebírá z baterie 9 V proud kolem 0,16 mA.

 Zdroj http://unradio.ru/