pro příjem DV a SV
Jedním z největších problémů začátečníků při stavbě přijímačů jsou laděné obvody – cívka a kondenzátor. Nedalo by se tento zádrhel nějak obejít? Ale dalo, zkusíme třeba tohle:
Zde popisovaná vstupní (vysokofrekvenční) část přijímače, také nazývaná TUNER, je v podstatě oscilátor, který místo obvodů LC (cívek a kondenzátorů) používá obvody RC – odpory a kondenzátory a jeho kmitočet je synchronizován přijímaným signálem, takže má vynikající stabilitu Na výstupu následuje klasický diodový detektor s násobičem napětí.
Prvé dva stupně zařízení jsou prakticky identické a jejich úkolem je obrácení fáze signálu o 90 stupňů. Třetí stupeň s tranzistorem T3 obrací fázi signálu o 180 stupňů. Kondenzátor C5 zavádí zpětnou vazbu zpět na vstup, čímž jsou splněny podmínky vzniku kmitů. Velikost kladné zpětné vazby, a tím i amplituda signálu se nastavuje pomocí potenciometru R13. Amplitudu kmitů nastavíme na takovou úroveň, aby mohlo docházet k synchronizaci oscilací s přijímaným vysokofrekvenčním signálem.
Signál z antény je přiveden do emitoru tranzistoru T1 a pokud kmitočet oscilací RC generátoru se přiblíží kmitočtu vstupního signálu, dojde k jejich synchronizaci a současně jsou vyráběné kmity modulovány vstupním signálem. K demodulaci tohoto signálu dochází na diodách D1 a D2, na jejich výstupu je pak nízkofrekvenční napětí s hodnotou kolem 10 mV, který můžeme přivést do libovolného nízkofrekvenčního zesilovače.
Při použití součástek uvedených na schématu je tento přijímač schopen přijímat signály s kmitočtem od 170 až do 1 650 kHz, tedy v rozsahu dlouhých a středních vln. Ladění na požadovanou stanici provádíme dvojitým (spřaženým) potenciometrem R8 / R12.
Zpracováno dle časopisu „Das Elektron“ č. 5-7 / 1975