ANTÉNA PRO PÁSMA 40 AŽ 6 metrů

Obr. 1 - schema antény OCF.

Požaduje-li radioamatér vícepásmovou anténu typu dipól, která by byla dobře přizpůsobená ke svodu souosým kabelem, ukazuje se, že výběr vhodné konstrukce je poměrně malý. Zpravidla je nutno vybírat mezi trapovaným dipólem typu W3DZZ, nebo mimostředně napájeným dipólem (OCFD). V tomto případě je vhodné věnovat pozornost vícepásmovému dipólu 40 – 20 – 10 – 6 metrů, který vypracoval a odzkoušel Rick Littlefield, W1BQT.

V případě, že se zvažuje zhotovení antény s napájením posunutým mimo střed, je vždy problémem najít onen magický bod, tedy vzdálenost od středu antény, kde je její vstupní impedance přibližně stejná pro více pásem, pro použití obvyklého souosého kabelu s charakteristickou impedancí 50 ohmů. Rick pro svou anténu zvolil napájecí bod ležící ve vzdálenosti 6,75 metrů od jednoho konce dipólu. Počítačové modelování a experimentální studie ukázaly, že impedance antény je v tomto bodě 120 až 140 ohmů v závislosti na pásmu a na výšce zavěšení antény.

Pro impedanční přizpůsobení antény a napáječe na vybrané optimální (z hlediska přibližné rovnosti impedanci antény na různých pásmech výšce zavěšení cca 15 m by bylo zapotřebí širokopásmové transformátory (baluny), s transformačním poměrem 140/50 = 2,8

Jak je vidět, u OCF antén často používané transformátory 1:4 zřejmě neumožní řádné požadované přizpůsobení. Autor této antény si vyrobil transformátor typu „brýle“ s transformačním poměrem cca 1:3, pomocí dvou feritových trubiček, které jsou používány v nejrůznějších elektronických zařízeních pro potlačení šíření rušivých signálů na kabelech připojených rozhraní. Primární vinutí tři závity je navinuto vodičem o průměru cca 1,5 mm s teflonovou izolací, sekundární vinutí má pět závitů vodičem o průměru 1 mm se smaltovou izolací. Při vinutí je nutno dávat pozor na to, aby nedošlo k poškození izolace vodičů o okraje feritových trubek. Já osobně jsem to řešil tak, že jsem do trubiček zasunul kousek bužírky, která mírně přesahovala délku trubičky.

Autor testoval takto provedený transformátor zatížený bezindukční umělou anténou ze dvou sériově spojených odporů po 68 ohmech, a naměřil rovnou frekvenční charakteristiku v rozsahu kmitočtů 2,2 až 24 MHz, kolísání nepřesahovalo 0,2 dB na kmitočtech do 14 MHz, a zvolna narůstalo s dalším růstem kmitočtu. Mimo to transformátor úspěšně přežil 10 sekundové zatížení výkonem 1 kW, feritové trubičky zůstaly vlažné.

U antén typu OCF je značná pravděpodobnost, že dojde k vyzařování napáječem, pro zabránění tohoto nepříjemného jevu je nutno nejenom dodržet kolmost napáječe vůči zářiči, alespoň na vzdálenost, která se nachází v blízké zóně vyzařování antény, a také použít tlumivku v napájecím bodě. Podle obrázku 2 je vidět použitá deska z izolační hmoty, na kterou jsou upevněny ramena antény, transformátor a tlumivka vinutá na toroidu o průměru kolem 20 mm dvěma zkroucenými vodiči, 12 závitů.

Obr. 2 – připojení antény.

Při konstrukci této antény mějte na paměti, že autor pro ní použil izolovaný vodič, což ovlivňuje její délku. Pokud použijete holý měděný vodič, je nutno délku antény zvětšit na 20,7 metrů. V původní variantě měla anténa v pásmu 7,1 až 7,3 – 14,1 až 14,3 a 28,4 až 28,8 MHz poměr stojatých vln pod 1,1.