Na různé cesty a necesty po kopcích při zkoušení antén jsem pro domluvu nosil ručku ALAN CT 170. Chodila spolehlivě, všechna čest, jenž také postupně stárla, jako všechno (a všichni). Takže není divu, že při těch různých a hrůzných manipulacích se přelomila anténa – pendrek. Nevadí, stejně jsem chtěl použít něco lepšího, s větším dosahem.
Nakonec byla zvolena dále popsaná varianta dle UT5EC, která se plně osvědčila. Tato anténa se totiž mimo původního určení pro 145 MHz dá snadno přeladit na sdílené kmitočty, pouhým zasunutím kousku teleskopické antény. Během času se ukázalo, že zařízení s touto anténou dostává reporty lepší o 3 až 4 stupně S, oproti původní.
Obrázek 1
Základní zapojení je znázorněno na obrázku 1, mechanická konstrukce antény na obrázku 2. Hlavní částí je teleskopická anténa o délce 0,7 až 1 metr. Z plastiku, plexiskla, nebo jiné izolační hmoty je vysoustruženo pouzdro, obsahující prodlužovací cívku a ladicí kondenzátor – keramický trimr s max. kapacitou 20 až 30 pF. Ze strany pouzdra je vyvrtán otvor k dolaďování trimru. Dále je do pouzdra z jedné strany epoxidovou pryskyřicí vlepen teleskop, z druhé strany BNC konektor, jehož horní část je zkrácena na cca 5 mm, z důvodu zmenšení rozměru konstrukce.
Obrázek 2
Při použití teleskopické antény o délce 0,7 metru má cívka L1 (dle obr. 1) 7,5 závitu měděným, pokud možno postříbřeným vodičem průměru 0,8 mm. Cívka je vinuta bez kostry (vzduchově) na průměru 9 mm s délkou 15 mm, odbočky jsou na 2 a 4 závitu od studeného (uzemněného) konce L1.
Pro jinou délku antény je nutno počet závitů cívky a polohu odboček upravit tak, aby bylo docíleno co nejlepší hodnoty PSV (poměr stojatých vln, SWR).
Obrázek 3
Anténu je také možno naladit pomocí jednoduchého indikátoru pole, znázorněného na obrázku 3. Kapacitní trimr pak nastavujeme na co možná největší výchylku ručičky měřicího přístroje, postupně vzdalujeme od sebe staničku a měřidlo a opět dolaďujeme, až docílíme maximálního vyzařování antény.