PRVÝ VYSÍLAČ PRO 80 m

Právě jste získali koncesi na amatérský vysílač, obdrželi svou značku, a teď hurá na pásma. Pro ty, kteří mají dostatek financí, není tento článek určen – ti si jednoduše zajdou do obchodu a něco koupí. Ale co ti ostatní, kteří takovým množstvím financí neoplývají? Ti by měli mít cestu na pásmo blokovánu? Právě pro tu druhou skupinu zájemců o čarokrásný svět krátkých vln je určen tento popis.

Tak čím tedy začít? ROZHODNĚ jako prvé zařízení by jste měli mít přijímač. Jednak si tímto „odposloucháte“ provoz, a hlavně – získáte při jeho stavbě určité technické zkušenosti, které se vám mohou kdykoli hodit. No a to je také důvod, proč je popis tohoto vysílače poněkud stručnější, předpokládám, že již víte, co to je tranzistor, jak mu vytvořit potřebný proud báze, a podobně. Tím se také zmenší počet těch, kteří chtějí vysílat bez příslušného oprávnění. Přijímačů je na tomto webu popsána celá řada, stačí si vybrat.

Takže začneme – na prvém obrázku je schematické zapojení tohoto velejednoduchého vysílače. Jak vidíme obsahuje dva běžné tranzistory, z nichž prvý je zapojen jako oscilátor typu Colpitt řízený krystalem a s kapacitní zpětnou vazbou tvořenou kapacitním děličem s kondenzátory 270 a 150 pF. Druhý tranzistor (ve vzorku použit KSY34) pracuje jako výkonový zesilovač se společným emitorem, v pracovní třídě C, tedy nejúčinnější. Vazbu mezi oběma stupni představuje laděný obvod L1 a 220 pF, vazební vinutí L1a zprostředkovává přenos do báze výkonového zesilovače. Napájecí napětí kolektoru je přerušováno pomocí telegrafního klíče, v rytmu telegrafních značek. Cívka L2 spolu se dvěma kondenzátory 750 pF tvoří výstupní PÍ článek, který odfiltruje nežádoucí harmonické kmitočty a přizpůsobí výstup k anténě.

Ještě k zapojení oscilátoru. Zde je velmi vhodné použít tranzistor s co možná největším mezním kmitočtem, a s dostatečně velkým zesílením, abychom nemuseli dělat zpětnou vazbu příliš „těsnou“. Těmto požadavkům výtečně vyhoví nízkofrekvenční tranzistory z řady KC507 – KC508 – KC509, nebo jejich ekvivalent v plastikovém pouzdru KC147 až KC149, které mají mezní kmitočet 300 MHz.

Jako prvek, určující kmitočet, byl v zájmu stability nejprve zvolen krystal 3,68640 MHz z barevné televize, ale jeho rozladění bylo příliš malé, nehledě k tomu, že byl mimo CW pásmo. Proto byl v definitivní verzi místo něj použit keramický rezonátor 3,58 MHz, ze starého telefonu s impulsní volbou produkce Tesla Stropkov. Ten se již daří přelaďovat pomocí ladicího kondenzátoru ze starého tranzistoráku, v rozsahu od 3,52 do 3,575 MHz, takže se dá snadněji najít volný kmitočet.

Všimněte si neobvyklé montáže na dvou odřezcích kuprextitu. Tímto způsobem tvořím téměř všechny své pokusné konstrukce, a teprve když jsem s nimi naprosto spokojen, a vidím, že se nedají již nijak zdokonalit, navrhnu plošný spoj a součástky přemístím na něj. K tomu ale dochází opravdu velice zřídka, jelikož mezitím obvykle dostanu nápad na jinou konstrukci, a vše začíná znovu od začátku.

Ještě několik slov k použitým indukčnostem. Cívky L1, L1a a L2 jsou navinuty na feritových toroidech neznámých vlastností, po rozboru a studiu katalogů by zde byly nejvhodnější toroidy T50-2. Pozor ale na ostré hrany na toroidech, při vinutí by se mohla isolace vodiče prodřít, proto je vhodné navinout nejprve vrstvu izolepy, a teprve na ní vinutí. Použil jsem smaltovaný vodič o průměru 0,3 mm a počty závitů jednotlivých cívek jsou:

L1 – 38 závitů, L1a – 5 závitů přes L1, L2 – 22 závitů.

V zapojení je ještě použita vysokofrekvenční tlumivka VFTL kterou jsem navinul drátem o průměru 0,22 mm, 8 závitů na feritový korálek.