PRVÝ KV PŘIJÍMAČ

Často se setkávám se stesky typu “rád bych si poslechl radioamatéry, ale když ten přijímač je tak drahý…“

Není.

Postačí vlastnit nebo si vypůjčit pistolovou páječku, rozebrat nějaké staré nefunkční rádio nebo televizi, a to by jste koukali, co všechno se dá z toho vyrobit!

Pro ty úplné začátečníky, kteří alespoň ví co to je odpor, kondenzátor a tranzistor, zde uvádím velmi jednoduchý přijímač pro poslech (nejenom) radioamatérských krátkovlnných pásem. Je to zapojení typu 0 – V – 1 (hádejte, co to znamená) který obsahuje pouze dva tranzistory a jeho jednoduchost a snadnost zhotovení plně kompenzují poněkud horší parametry, než mají drahé komunikační přijímače. Dále uvedený popis je určen pro poslech stanic v pásmu 80 metrů (3,5 až 3,8 MHz), po změně hodnot součástek laděného obvodu je použitelný i na jiné kmitočtové rozsahy.

Schéma zapojení přijímače je uvedeno na následujícím obrázku. Signál z anténních zdířek je přiveden na anténní vazební cívku L1, na kterou je induktivně navázána cívka laděného obvodu L2. Přijímaný kmitočet je určen laděným obvodem, skládajícím se z cívky L2 ke které jsou v sérii zapojeny kondenzátory C3 a C4, a paralelně připojeny sériově spojené kondenzátory C6 a C7. Tyto dva kondenzátory tvoří dělič napětí, kterým se do obvodu báze tranzistoru přivádí střídavé napětí z obvodu emitoru, a vzniká kladná zpětná vazba. Tranzistor T1 pracuje jako detektor přijatého vysokofrekvenčního signálu a díky zavedené kladné zpětné vazbě přijímač získá vysokou citlivost a selektivitu. Z hlediska zpětné vazby se vlastně jedná o zapojení stabilního oscilátoru Clapp – Gouriet. Velikost zpětné vazby je zde regulována pomocí potenciometru P1, kterým nastavujeme napětí na bázi tranzistoru T1, a tím pádem regulujeme jeho zesílení, tedy i velikost oné zpětné vazby. Vzniklý nízkofrekvenční signál je přiveden přes oddělovací kondenzátor C9 na další tranzistor T2, který tvoří jednostupňový zesilovač. Do obvodu kolektoru jsou zapojeny vysokoohmová sluchátka, s impedancí alespoň 2 x 2000 ohmů.

Obr. 1 – Schéma přijímače

Elektrická část přijímače je sestavena na desce plošných spojů o rozměru 130 x 70 mm podle obrázku 2.

Obr. 2 – plošný spoj přijímače

Po vyvrtání otvorů (otvory pro připájení součástek s průměrem 1 mm, čtyři upevňovací otvory na krajích 3,2 – 3,5 mm) a natření destičky roztokem kalafuny v lihu, zapájíme podle obrázku 3 příslušné součástky. Nejprve připájíme odpory, pak kondenzátory a nakonec tranzistory. Při pájení elektrolytických kondenzátorů (C5, C9, C10) dbáme na jejich správnou polaritu.

Obr. 3 – rozmístění součástek na plošném spoji

Cívky L1 a L2 jsou navinuty na umělohmotnou kostřičku, jaké se vyskytují v televizních i rozhlasových přijímačích, s průměrem 7 až 8 mm, která má uvnitř feritové jádro se závitem. Cívka L2 má 70 závitů smaltovaným vodičem o průměru 0,2 mm a po navinutí je zajištěna například lakem na nehty, jeden z kroužku nedá dopustit na sekundové lepidlo, kdysi se také používal pečetní vosk. Po zaschnutí laku navineme stejným vodičem přes cívku L2 anténní vazební cívku L1 která má 15 závitů a rovněž ji zajistíme stejným způsobem.

Ladicí kondenzátor C4 má maximální kapacitu 25 pF, což s malým přesahem obsáhne celé amatérské pásmo 80 metrů. Pokud máte s jeho získáním problémy, tak jako někteří žáčci z radiokroužku, kteří si tento přijímač stavěli, zkuste použít buď vzduchový trimr (dolaďovací kondenzátor), nebo – což se osvědčilo – rozebrat běžný ladicí kondenzátor ze starého vyhozeného tranzistoráku a ponechat dvě statorové a dvě rotorové destičky, ostatní vyjmout. Stator kondenzátoru propojíme s odpovídajícím bodem na desce plošných spojů (viz obrázek 3) a vývod rotoru „uzemníme“, tedy spojíme se společným vývodem na desce, to je ta velká plocha. Potenciometr P1 sloužící k regulaci stupně zpětné vazby má hodnotu 500 ohmů. Musí být připojen tak, aby krajní vývod, ke kterému je běžec přesunut při otáčení ve směru hodinových ručiček, byl připojen k odporu R3, 10k.

Tak, hotovo? Výborně, přesvědčíme se, že je vše spolehlivě propájeno, že nejsou zkraty tam, kde by neměly být, nadechneme se – a přijímač připojíme ke zdroji (k baterii).

Pro poslech stanic v průběhu dne by ve většině případů stačila anténa dlouhá kolem 15 až 20 metrů, jak jsme ověřili v kroužku (anténa byla natažena ve třídě šikmo přes místnost od tabule ke skříni), po západu slunce síla signálů začne stoupat, a pak postačí i anténa s délkou 3 až 5 metrů. Vyzkoušejte, ve které anténní zdířce A1 – A2 nebo A3  bude příjem lepší.

Opatrným otáčením potenciometru zpětné vazby doprava pozvolna zvětšujeme stupeň zpětné vazby až k rozkmitání stupně (ohlásí se tichým lupnutím a vzrůstem šumu ve sluchátkách). Nyní laděním otočným kondenzátorem nastavíme přijímač na požadovanou stanici a upravíme stupeň zpětné vazby potenciometrem tak, abychom získali nejhlasitější příjem. Stanice vysílající telegraficky a SSB posloucháme s potenciometrem nastaveným těsně za bodem vzniku kmitů, stanice pracující AM (například rozhlasové stanice) před bodem nasazení kmitů.

Výstup přijímače je možno upravit tak, abychom získali vyšší hlasitost například připojením k vnějšímu zesilovači, třeba aktivní reproduktor od PC, nebo doplnit jednoduchým nízkofrekvenčním zesilovačem, jakých zde bylo již několik popsáno, třeba s integrovaným obvodem LM 389 a podobným. V tom případě místo sluchátek připojíme odpor kolem 4k7 a signál do zesilovače vyvedeme z kolektoru tranzistoru T2 přes elektrolytický kondenzátor s kapacitou 5 až 10 uF.

Námět DK3FT